(30.12.2005) uha uha, jde to ztuha
Jo jo, Stolová hora - krásná dominanta Kapskýho města. Na tu se musí vylézt. A ač Afričan soustavně vykřikoval něco o lanovce, byl ubit argumenty a šlo se pěšky. Bohužel, při plánování trasy nebyla mapička, průvodci toho moc neříkali a Afričanka tvrdila, že jediná opravdu bezpečná cesta vede z botanický zahrady. Průvodce říkal, že je to zprudka nahoru a je to tak na hodinku. Průvodce kecal. Teda to, že je to zprudka, v tom nelhal, ale ta hodina mu fakt hodně ulítla ;) Chyba byla už v základu, páč botanická otvírá až v deset. V jedenáct jsme stáli na úpatí hory, celí vaření (no, třicet bylo určitě) a natěšení. Za patnáct minut jsme já a Afričan měli jazyk na vestě a shodně jsme si přizvukovali, že jsme netušili, jaký jsme másla. A to jsme byli ještě v lese. Mělo bejt hůř. Nakonec jsem krizi překonala a pomalinku vystoupala až sto metrů pod vrcholový plato a tam jsme učinili rozhodnutí, že zkusíme jít směrem na vyhlídku na oceán místo nahoru ;) Takže až nahoru jsme se nedoškrábali. Po skoro hodině cesty se ukázalo, že na oceán se ten den moc nepodíváme a začali jsme se stáčet na cestu zpátky - o kousek vedle než jsme vystoupali, protože průvodce tvrdil, že je to pro směr dolů lepší. Asi to lepší bylo, ale rozhodně to nebylo dobrý :-) Lejtka mě bolely ještě dva dny a styl mé chůze se rozhodně nedal nazvat elegantním :-) Ale byla to nádhera - když jsem překonala krizi při stoupání ( tak, že jsem fakt, ale opravdu celou dobu nemluvila), následoval krásný výstup hupáním přes šutry, potom se otevřel výhled na čás Kapskýho a pak se objevila nádherná příroda. Cestou domů jsme si ještě prohlídli část botanický zahrady, konečně jsme zjistili, jak vypadá protea - jejich národní kytka, dověděli se od Afričanů o vzácných stromech z doby dinosaurů, který rostou strááášně pomalu a jsou chráněný čipem, aby si je vášniví zahradníci neodnášeli (Afričani nejsou tak botanicky vzdělaní, ale před časem absolvovali v botanický prohlídku s průvodcem) No, a pak jsme vyrazili na véču do indický restaurace :-) Uááááá, ještě teĎ mě pálí tlamajzna. Ale bylo to výborný - čtyři jídla, každý si bral lze všeho, pan číšník nám všechno krásně vysvětlil, popsal, doporučil, a my se krásně přežrali a picli.... Ehm, favoritem večera se stalo jehněčí vindaloo ( či jak se to píše) - to bylo jediný jídlo, který já jsem neochutnala a Afričanka jen olízla nůž a litovala Klukům tekly slzy :-) A potom jsem šla spát, zatímco Bob zapíjel s Afričanem to pálení. Když Bob dorazil za mnou, tak říkal, že vypili každej dvě piva a šli oba spát. Ráno se ukázalo, že se Bob vcelku dost splet, protože dvě vypil on a spát šel taky jen on. Afričan zdařile domlaskl plato plechovek (tuším, že to bylo celkem semd třetinek) a zhruba do dvou hodin postával na balkoně a komunikoval s kolemjdoucími a blahosklonně jim kynul :-) Materiálu měl dost, protože pod balkónem byl bar :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat