sám do ní sám aneb past na kocoura
Tak jsem v sobotu ráno vymyslela zlepšovák. Když jsem viděla Luciána jak naježeně sleduje naše přípravy k odjezdu, bylo mi jasný, že jakmile jen sáhnu na obojek, kocour zmizí v ložnici pod postelí. Postel je dlouhá, široká a je pod ní spousta bordelu a kocour je vytažitelnej jen za cenu velkých lidských obětí ( pokaždý si natáhnu krční svaly). Takže jsem prostě a jednoduše zavřela dveře do ložnice a aby kocour neunikl lítacím okýnkem, zavřela jsem i to. Kocour, jak se dalo očekávat, se nedal zmýlit mým plížením se k přepravcek, kamuflovaným tím, že mu dám žrádlo a zamířil směr ložnice, když viděla zavříno, průlez ani nezkusil a prošmikl se v pracovně za stůl. Lest vyšla !!!! Zpoza stolu byl zneškodněn, oobojkován a odnesen do přepravky. Ryba zvítězila !!!! Až do včerejšího večera jsem si vítězství vychutnávala. Výhra byla sladká až do momentu, kdy jsem upadla do slastnýho spánku a vzápětí jsem byla vyrušená mňoukáním a podivnejma ránama. Já tý pruhovaný potvoře zapomněla otevřít průlez. Pomstil se mi dokonale ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat