Může se něco stát desetiletému dítěti, když nebude vysazeno přímo před školou, ale o sto metrů dřív?
Když jsem si před časem stěžovala, co hroznýho se děje na parkovišti před naším barákem po půl osmý ráno, ještě jsem netušila, co se tam děje po třičtvrtě na osm. Tomuhle říkám horor ;) Horor začal zamrzlým autem. Přiznejme si, že kabriolet není zrovna dvakrát vybaven do mrazů, tudíž ani škrabku nevede. Škrábání plastovýho okna upadlou plastovou rukojetí ruční brzdy nebyl asi dobrej nápad. Ze strašně zničenýho plastu jsem briskně vyrobila příšerně zničenej. Když jsem okýnko dostala do jakžtakž průhlednýho stavu a nasedla jsem, okno se zamlžilo. Nicméně jsem se rozhodla couvat s ideou nejdřívějšího otočení se. Bez šance !!! Rázem jsem se ocitla v pozici auta velícího koloně aut dalších opouštějícíhc parkoviště (necouvajících). Tím padla verze, že si sice vjedu hloubš do ulice, ale najdu místo na otočení a pojedu popředu. Pak mi zdařile uhnulo dajaké vjíždějící auto. Normálně při couvání neobjíždím, alébrž uhnu a zastavím já, jenže tentokrát neměl dotyčný kam projet. Do toho se přede mně nacpal další couvajíc, což bylo jedině dobře, protože jeho světla jsem skrz plast viděla a tudíž jsem v pohodě zjistila, kudy vede cesta. Ale nezoufala jsem. Po pár desítkách metrů je v ulici trafostanice a u ní široký vjezd do nějakýho objektu, tudíž ideální místo na otáčení ! Jenže to by na tom ideálním místně nesmělo stát asi osm aut s matkama loučícíma se s dětmi. Další náklaďák v protisměru se uklidil kolmo na chodník a já, doslova vytlačená asi pěti autama, jsem vesele vcouvala skoro do křižovatky. Zachránil mě přechod, kde se konečně dalo otočit ;))) Takže mám za sebou snad svoje nejdelší couvání, k tomu téměř bez výhledu a ve stresu. Přežila jsem !!! Dokonce i parkující auta přežila bez škrábance ( i když jednomu jsem se šmrncla zrcátkem setsakra blízko kufru) Takže nezbejvá, než se z domova vykopat aspoň o patnáct minut dřív a nebo pak počkat. V osm je tam snad klid ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat