Plíce vyplivnutý, nohy uťapaný a to všechno zbytečně. Ještě že je ten net, kde si to můžu najít.
Včera jsem to zvládla. Ten pas. Vylítla jsem ze šatlu na dálnici, doběhla pár set metrů na zastávku, v poklusu jsem předběhla bus, kterej stál na semaforu, cetou jsem vyplivla půlku plic, druhou jsem odložila v busíku a za pět pět jsem se přiřítila na radnici, vzala si pořadové číslo a .... ...a zjistila jsem, že maj do šesti :-) Aspoň to vím na zítra, až si půjdu vyzvednout hotový pas. Nechala jsem si totiž dělat rychlou verzi pasu, platnou jen na rok. Za a proto, že jsem zaspala a starý mi propadne v pondělí a za b proto, že fotka, kterou jsem měla, se zrovna nevydařila a příštích deset let bych mohla bejt nešťastná ;) I když - možná za deset let bych byla jen nadšená, že jsem vypadala docela mladě, ale příští minimálně tři roky bych to fakt těžce nesla. A jinak mě na radnici fakt potěšili. Dvakrát v týdnu do šesti, to už je docela milej servis. A taky jsem tak dumala, že i policie u nás na sídlišti jde do sebe. Od té doby, co je tam zákaz průjezdu rovně, tak nestojí na konci zákazu a nevybírají pokuty ( a že by si vydělali), ale opravdu, aby zachovali provoz, jen na začátku zákazu auta odklánějí a občas jim vysvětlují proč. Príma. Třeba se tu bude dát i žít ;)
Život je nejlepší známý způsob zabití času zbývajícího do smrti. Mikin
OdpovědětVymazat