hodina hrůzy

jo jo, co se v mládí naučíš, ke stáru zapomeneš, ale hlavně, že pošle pohlednici strýčkovi a tetičce do Prahy. Dítě chce pít a maminka mu kupuje limonádu. Takovej už je svět.
V pondělí mi už splasklo oko, tak jsem zatla zuby a vyrazila do Goethe instutu na první hodinu němčiny. Ha ha ha. Přišlo mi, že se čas vrátil. Zase jsem seděla ve třídě s lidma, který jsou na tom s jazykem mnohem líp než já. Zarytě jsem mlčela a mluvila jsem jen když jsem musela. Jen místo mých vrstevníků z gymplu seděli vedle lidičky povětšinou výrazně mladší než já. Ach jo, jsem si tak v hlavě sumírovala, když jsem se němčinu učila naposledy a od kdy že už jen statečně zapomínám...a ukázalo se, že asi tak za měsíc budu mít výročí dvanáct let. Sákra. Hned včera jsem z těch nervů vytáhla doma derdiedasku a nastudovala jsem první čtyři lekce ;) Teda, né že bych se to naučila, ale něco se oprášilo a aspoň vím, o co gou. Ještě tak deset lekcí a jsem tam, kde bych měla...aspoň teoreticky. Je mi líto Boba. Včera jsem na něj vytáhla inteligentní překlady z prvních tří lekcí a málem ho kleplo. Zato teď ví, že vlak z Berlína přijede v osm hodin a že slečna Jitka má kamarádku v Rostoku a chce koupit poštovní známky. Taky ví, že pošta je hned vedle papírnictví, ale papírnictví je daleko ;) Pak jsem ho poslala rovně a nalevo a pak to nevydržel a poslal mě spát. Zato ho v noci ulovil kocour ;) Dobře mu tak. Má si vážit hodnotných informací, které na něj sypu, zlváště pak, dělám-li to v cizím jazyce.