Vůbec nevím, proč jsem si na to včera vzpomněla, ale pokaždý ta vzpomínka zahřeje.
Do divadla dorazil dopis. Šéfová ho vystavila vedle plachty na podpisy služeb, aby se všichni mohli koukonout a srovnat si v hlavě, jestli je o nich. Byl o mně. Děkovný dopis o praštěný Rybě ;) Lidi naslibujou hory doly a pak to nesplní. Proč taky, svého dosáhli a víc netřeba. Tohle bylo jinak - do divadla dorazil zájezdový autobus, snad dokonce školní. A jedna slečna neměla vstupenku. Teda měla, ale doma na stole a paní vedoucí z toho byla celá špatná.... No co, dyk lístek uričtě má. Ke všemu naprosto přesně ví, kde sedí, protože ten, ke komu patřila, vstupenky vzal. Prostě žádný problém, běžná situace v divadle ( semtam lidé volali domů, aby zjistili, kam si mají sednout - to že lístek mají, jsme jim prostě věřili). Slečna byla vpuštěna bez problémů do divadla, usazena na místo, na které se nikdo jiný opravdu nedobýval a .... ....a do měsíce přišel děkovný dopis, ke kterému byla přišitá vstupenka, aby prý slečna u vchodu neměla problémy :-))))
Takovéhle příběhy mám moc rád, snad proto, že se v nich vždycky najdu... :)
OdpovědětVymazat