Néééé

takovýho chlapa bych nechtěla ani zadarmo, ale paní byla evidentně zvyklá....
Tak jsem si vzpomněla na první dovolenkouvou příhodu. Teda spíš mezidovolenkovou, protože se stala v Praze, při přesunu z Jeseníků do Krkonoš. Koupili jsme si s Bobem nábytek do ložnice (mimochodem strááášně krásnej) a protože jsme trošku přecenili velikost auta a podcenili velikost postele, čekala jsem na parkovišti před výdejem zboží, až se Bob vrátí s příčníkama na auto, protože to čelo postele dovnitř prostě narvat nešlo. A pochopitelně jsem se nudila a sledovala, co se kde děje. A dělo se - otevřely se dveře od výdeje zboží a vyšel pán, za ním paní s vozíkem, na kterém byly dvě matrace. Byl toho vcelku pěkný kus. A oba to zamířili snad k nejmenšímu autu, co tam v tu dobu stálo ( musím se pochváli,poznala jsem starýho Escorta!!!). Pán otevřel kufr, kouknul do něj a začal krčit ramenama. Teď se toho ujala paní - začala posunkama ukazovat, že musej sklopit sedadla. Pán je sklopil. Dal tam matrace a koukal.... Sámo, že matrací víc jak třetina čučela ven. Paní hupla do auta, vytáhla starý prostěradlo, začala ho trtat na proužky, uzlama svazovat do lana, přivazovat to za dveře kufru, zkoušet pevnost... potom zaklekla a pokoušela se to zavázat někde dole pod autem. Pán celou tu dobu stál, koukal se, jak jí to jde a když pod ním lezla po čtyřech, něženě pravou rukou přidržoval kufr, aby to dobře utáhla. Pak odjeli. Já tam stála a čučela. Vůbec bych se nedivila, kdybych stála s otevřenou pusou.......Ještě že mám Boba !!!! A taky jsem celou dobu přemýšlela, esli jim mám říc, že když si zvednou sedačky a vydržej kousek cesty sedět jak ve škole, tak by se jim tam ty matrace mohly vejít tak o deset cenťáků líp. Ale někdo možná neumí řídit, když u toho neleží :-))))