Už mi z toho hrabe. Měla bych si na sebe vymyslet nějakou práci, jinak zblbnu.
Potřebujem knihovnu !!!! Nebo teda spíš pracovnu - počítačovej stůl a skříň, jejíž hlavní náplní budou knihy, trocha mého moudra, co mi zbylo ze školy, fotky a hry.... a asi něco přihodí i Bob. Hlavně, aby nábytek ladil k mému oblíbenému sekretáři, protože chci, aby ten v pokoji zůstal. Ten když se vyklopí, funguje jako úžasný psací stůl. Všechno, co umím, jsem se naučila u něj (no, moc toho neumím ;)) a prostě ho miluju. Nejbáječnější na něm je, že když je na stole bordel a někdo přijde, dá se to celý zavřít dovnitř a vypadá to tam hned uklizeně :-) Blbý na něm je, že není zrovna fešák. Teda on by fešák byl, tipuju ho tak na první republiku, vrchní vrstva je taková zrzavá se zajímavou kresbou. Jenže je trošku z formy, páč coby vášnivá pěstitelka květin jsem ho nejednou zalila místo svých miláčků. Ještě blbější je, že ho Bob nemá rád. Nevidí v něm ten úžasný potenciál, necítí z něj můj pot a probdělé noci (no dobře, přeháním, zase taková šprtka jsem nebyla), neoceňuje jeho praktičnost. Vidí jen obrovský kus nábytku, kterému se loupe vrchní vrstva,ke kterému nic neladí a jako solitér na 10m2 se mu to moc nezdá :-) Nejblbější je, že má pravdu :-( ale já se nevzdávám a bojuji. Jsem jak přeskakující deska - "jediný, na čem trvám, je ten sekretář. Všechno uděláme jak myslíš, jen ten sekretář tu necháme.... " Co taky s psacím stolem na chalupě :-) No nic, loučím se heslem : Já ho tam někam narvu, i kdybych ho měla přeskakovat :-)))))
Žádné komentáře:
Okomentovat