To jsem si zase na sebe něco ušila. Doslova. Teda skoro - není to na mně, a vlastně to ještě není ani ušitý.....
Ta naše Máře, šije a páře..... vždycky když se rozhodnu si něco ušít, vzpomenu si na babičku, jak mi přesně tohle zpívala v dobách, kdy jsem se na naší chalupový šlapací singerce učila šít. Tenkrát jsem šila kapsičky a taštičky a sem tam i na zip.....šišatě, křivě a rozpárala jsem toho víc než jsem ušila ;) Za ty leta se nic nezměnilo. Teda babička už není, takže si to musím zpívat sama, a taky už nešiju pytlíky na doklady..... Jednou za čas dostanu usilovnou potřebu něco ušít a tak se na to vrhnu. Těžší věci si nechám nastřihnout, závěsy a polvaky na ozdobný polštáře si střihám sama ( vybírám si kostičkovaný látky - to je lahoda ;)))) a pak se na to vrhnu a supím, úpím, peru se se strojem, šiju křivě, pářu, zkoumám, jestli je tam ten křivej šev vidět a zase pářu..... No, a v sobotu vypuka akce "povlečení pro Zuzanku". Moje hrubá představa byla, že v osm ráno střihnu látku, v devět zasednu ke stroji a ušiju 2x mantinel kolem postýlky, a nebesa, v neděli pak došiju povlak na polštář a peřinku. V osm jsem vstala, vyžehlila vysráženou látku a v deset jsem ještě s vyplazeným jazkykem zkoušela na nekostičkovaný látce vytvořit pravý úhly, nakreslit obrysy a vůbec naměřit to všechno správně. V jedenáct jsem slavnostně dostřihala hlavní části a dva lemy potřebný k došití mantinelu a celá šťastná začala mantinel kompletovat...Ve dvě jsem zjistila, že jsem neobědvala. V pět jsem to měla sezazený a skoro i došitý. Poslední šev jsem došila v šest. A to jsme u prvního mantinelu. Budu šít ještě jeden. Peřinka a polštář se odkládají na neurčito ;) Nebesa už mám olemovaný (teda nastehovaný), zbývá to jen ušít...... Jestli mě Bob s tím bordelem, co se válí po celým bytě, nevyhodí, tak to snad do konce týdne zvládnu..............
Žádné komentáře:
Okomentovat