Ještě že zdaleka né všichni upíři u výkonu usínaj.
Ještě teď kroutím hlavou a nechápu..... byla jsem na krvi. Normoš, né? Jenže tentokrát jsem nebyla ani na transfúzním darovat čtvrt litru ani u nás na sídlišti pro mojí obvoďačku. Byla jsem poslaná od jiný doktorky úplně někam jinam. Jak transfúzní tak sídlištní laborka jedou jak na běžícím páse. Jen to tam cvrliká. Když u odběrů pro obvoďačku stojím dvacátá v řadě, znamená to, že za patnáct, dvacet minut budu vykopnutá na ulici a jen si budu držet loketní jamku, aby se mi neudělala modřina. Nechci vědět, kolik bych tam strávila času, kdyby to fungovalo jako dneska, se třema babičkama v bílých pláštích. Stála jsem čtvrtá v řadě, první osoba byla odbytá vcelku rychle - asi jsem přišla už do půlky procesu, a jen čekala na konečné bodnutí. Další - starší paní - strávila u okýnka snad deset minut - paní babička pročítala žádanku, chvíli diskutovala, pročítala, pak odpočítala zkumavky a začala n*a*d*e*p*i*s*o*v*a*t**j*m*e*n*o**a**p*r*i*j*m*e*n*i Naštěstí druhá paní vzala dalšího pána - té to trvalo jen pět minut a nakonec došlo i na mě, která jsem potřebovala jen jednu zkumavku, což vcelku ušlo. Pak jsem si chvíli počkala a šla jsem dovnitř....krev mi odebírala ona z*a*p**i*s*o*v*a*c*í babička, takže akce probíhala v podobným duchu. Chvíli jsem měla pocit, že u toho usne :)))) No nic, naštěstí neusnula, na ruce byla šikovná a já už teď dřepím v rachotě. Ale příště radši jinam !!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat