Další debilní den

Asi začnu jezdit do rachoty autobusem. Sice je to denně hodina času ztráty, ale zase si o moc víc prodloužím život ;)
Už fakt blbnu. Včera to začlo hned při odchodu z bytu. Ve dveřích mi došlo, že nemám klíče od auta a kartičku od parkoviště.....Pět minut jsem prováděla usilovný pátrání na možných i nemožných místech, předvčerejší kabelku jsem prohlídla třikrát, kalhoty a budu prošacovala čtyřikrát, byt jsem obešla pětkrát, koukala jsem pod gauč - jednou ( je to moc namáhavý). DAlších pět minut jsem brečela, křičela, kopala do skříní a představovala si, jak jsem vytrousila klíče od auta i s kartičkou s napsanou SPZ a místem parkování, která opravňuje k uzmutí auta z hlídanýho prostoru. Když už mě bolela noha a držela jsem v ruce telefon, že Bobovi předvedu superhysterickou scénu na téma: "Ukradli nám auto ! asi teda", klíče jsem našla. V tý třikrát prohrabaný kabelce v boční kapse. Další šok byl na první světelný křižovatce, která tentokrát nesvětlila. Stála jsem za náklaďákem a bylo mi divný, že je tam vcelku plynulej provoz - dokonce plynulejší, než když tam blikátka řídí policajt..... vysvětlení na mě juklo hned jak odjel ten náklaďák přede mnou. Dopravu totiž řídila paní policistka a nutno říc, že dobře. Bohužel jsem se trefila do momentu, kdy ke mně nestála ani zády s ropřaženejma rukama ani bokem s ropřaženejma rukama (což jsou jediný dva signály, který umím stoprocentně správně vyhodnotit), ale nějak podivně bokozády s rukama do pravýho úhlu. Tak jsem se nadechla, rozhlídla, co dělaj ostatní, a neb ty z boku stáli a proti odobočvali, tak jsem to tam lupla taky..... žiju, nikdo netroubil a paní policajtová nic neříkala ( možná jen proto, že stálal zády ;) Třetí šok byl provoz na dálnici, což není zase až tak moc divný, i když to, že jsem kus cesty jela na čtyřku, jak se to táhlo, asi moc normoš není. No, a pak jsem dojela do rachoty, kde mě čekal další šok - šílená porada, která se táhla sedm hodin a ze který mám teď dělat zápis....ehm, a teď hádejte, proč teď škrábu tohle! :DDDD