Jen tak

co jen jsem to vlastně chtěla?
Dneska ráno jsem měla plnou hlavu idejí, co sem napíšu, jen si teď nemůžu pořádně vzpomenout, co to bylo. Ale něco napsat chci, tak budu chvíli psát o drobnostech kolem Jo už vím, chtěla jsem psát hlubokomyslný povídání o telefonních číslech a o tom, jak každej den hupu k autu s davem gympláků. Ale při pátku se mi nechce rozvíjet tak závažný témata jako je vzhled středoškoláků a vzpomínky na moje účinkování na stejným ústavu.... Takže naprosto nehlubomyslně napíšu, že mám konečně načas nechlupatý nožičky ( joj, to je další věc, co chci trošku probrat), že autíčko je úžasný bobík a krásně mě vozí, že mám na poště balíček a dneska učiním druhej pokus o vyzvednutí ( včera jsem se tam přiřítila za pět sedm, paní našla blaíček, já nenašla občanku) a že jdeme večer na rodinou oslavu svátku všech z rodiny kromě mě a tatínkových narozenin navrch. No, a taky bych se měla sama sebe nahlas zeptat, proč si povídám na chatu s lidma, který nechápou můj humor. Soustavně jsem třeskutě vtipná, že rozesměju i sama sebe, ovšem vzápětí jsem zchlazena nechutnou otázkou, co to zase melu........ ach jo není nic trapnějšího, než zkoušet vysvětlit vlastní vtip zlatý LUŠTĚNINY !!!!! víc takových lidí !!!! což mi připomnělo, že příští středu máme srazík a já sebe i Boba omlouvala, neb Bob bude mít vylepšený očíčka a nebude nic vidět, takže buď přijdu sama nebo dokonce ani já nedorazím, neb budu mít doma funkci ošetřovatele ;) "Na pití piva nepotřebuje vidět" sdělil mi organizátor dle Boba je to moudrý člověk na sraz asi dorazíme