hurá, hurá, hurá ....aneb jak málo stačí, aby se člověku spravila nálada !!!!
Je mi krásně. Když pominu smtuný ráno, kdy se mi bez Boba nechtělo vstávat a nebyla jsem schopná se vykopat z domu, mám dneska báječnou náladu. Je teplo. Je tak krásně teplo, že tomu skoro ani nevěřím a pořád čekám, kdy zase uhodí mrazy. Ovšem hlavní podíl na mojí skvělý náladě má knoflík. Náhradní knoflík bushman, jehož hledání jsem v lednu v Africe zasvětila nemálo minut naší dovolený. Moje úžasný safari kalhoty ( nejen že maj mojí oblíbenou barvu, ale kupodivu mě báječně seděj a nevypadám v nich jak hroch) maj totiž na sobě asi tak jedenáct konflíků - na vyhrnutí kalhot, od kapes vepředu, od kapes vzadu a pak taky na poutkách na pásek. A jeden ten z poutka mi vystřelil na platu Sentinel peaku. Že se něco stalo, jsem si všimla hned, ale teprve při podrobnějším ohledání za půl kilometru jsem zjistila, že chybí knoflík.... ach jo, chtěla jsem se vrátit, ale jsem rozumná a vím, že Bob by půlkilometrovej návrat následovaný hysterickým hledáním hnědýho knoflíku na kamenitý cestě v okruhu padesáti metrů neskousl, nechala jsem to plavat a doufala, že bushman má rozum a přidává knoflík navíc..... Knoflík nikde nebyl - nebyl ve švu nohavice, nebyl v kapse, nebyl ani v pytlíčku bokem. Kalhoty letěly na zimu do skříně a občas, když jsem si na ně vzpomněla, spřádala jsem plány, kterej knoflík je nejmíň vidět a jak teda provedu zahlazení stop. A dneska, dneska ráno v práci jsem ho našla !!!!!! Knoflík je našitej na cedulce pod páskem Takže ještě jednou volám Hurá, hurá hurá Jo, včera jsem jezdila na paní koňový a řekla bych, že se to lepší.....hlavně když I. vytáhla bič, páč koňová byla trošičku líná. Takhle rychle jsem na koni ještě neklusala :DDDDD
Žádné komentáře:
Okomentovat