aneb šest ukecanejch tam, kde se nesmí mluvit
Včera jsme s holkama z jedný roztomilý diskuze vyrazily na srazík. Důvod byl jednoduchej - solná jeskyně. S partnerem se tam asi nikdy nedostanem, tak proč si tam nedat dámskej srazík, né? Jenže ouha- ono se tam nesmí mluvit.... Teda kdybysme tam byly samy, tak je to jedno. Jenže tam bylo ještě pět pánů, co opravdu chtěli relaxovat. Nakonec jsme tam jen polehounku švitořily ve dvojicích a pánové to přežili, ale příště to chce holt buknout celý a nebo radši vyrazit jinam :DDDD Takže jsem dneska zpátky od moře a cítím se úplně stejně, jako včera, kdy jsem u moře ještě nebyla....byla mi tam zima, nemohla jsem mluvit a stálo to 160 :D ale byl tam klid, krásně to šumělo a nedusila jsem se, což je v poslední době pocit, kterej moc neznám. Sumasumáru - příště jdu zase, ale musíme mít jeskyni pro sebe ! JO, a vedu to v evidenci, až se budu hroutit, nestíhat a nervovat - to si tam pak ráda hodinku zdřímnu. Jo, a holky byly i v reálu moc fajn, jen byly všechny o půl hlavy menší jak já ;) trošku jsem tam čněla :DDDD
Žádné komentáře:
Okomentovat