Sviť sluníčko sviť, nebo z toho zblbnu
Tak zatímco já jsem se v pátek vytáčela na kolotočích, naše paní koňová se stěhovala ze severu na jih. Do lepšího. Teda doufám. Minimálně tam bude skoro celej den venku ve výběhu, což je moc fajn. V sobotu jsme se za ní byli podívat a já po půl roce nasadila přilbu, chapsy, kalhoty alá rajtky a vyškrábala se do sedla. Uáááá, já už úplně zapomněla, jak je to fajn, ale i jak to bolí, jezdit na koni. Po půl hodině jsem měla všeho plný zuby a málem jsem padla do písku po tlamičce. Chodit nemůžu ještě dneska. A paní koňový všechna čest. Vůbec totiž není potvora. Nejsem zrovna moc skvělej jezdec a ty koně na kurzu mi to nechávali setsakra sežrat. Naše koníková ne. I jen slabý a nedobře provedený náznak příkazu hezky splnila a tak nějak opravdu dělala, co jsem chtěla. A hlavně - narozdíl od línejch kurzovejch koní opravdu klusala či chodila bez soustavnýho zběsilýho pobízení. Takže mě omluvte, jdu si s Koňačkou dohdnout další jízdu. Mimochodem, prej jsem opravdová chladná dáma- tu pověst mám v minulých stájích, od tý doby, co jsem si byla vyzvednout jezdecký cajky a s klidnou chladnou tváří jsem komunikovala s milenkou svýho manžela, Koňačkou. Njn, ono je asi vážně těžký pochopit, že si člověk vydržuje koně ze sentimentu a né pro milenku :DDDDD
Žádné komentáře:
Okomentovat