Vzhůru, jen výš a výš

a chce to ostrý lokty
Jsem se tu tak rozplývala nad dnem D, že jsem se ani nedostala k líbánkám ;) Byly totiž naprosto super !!! Na Bobově chaloupce nás čekal v patře úplně novej a krásnej pokojíček a hezký počasí, takže jsme se v pondělí nažhavili, sbalili horolezecký cajky, Finofily a šly na skály venčit houby ( prej by se ten košík, co se měl dopravit z místa A na místo B, v autě zapařil). Když jsme dorazili na skály, kde Bob v životě nebyl, rozbalili lano a spoustu dalších serepetiček, začal Bob vybírat cestu..... Řeknu vám, takovou urputnost mít, tak už jsem slavná :-)))) Prostě jsme vybrali blbou, ale fakt blbou skálu a nahoru to prostě nešlo. První pokus skončil tak tři metry nad zemí, druhej dva metry nad zemí a třetí pokus - vylézt nahoru okolo, slanit dolů a nachystat nám lano na udici - skončil na zaseknutým laně někde v rozsedlině a pak se Bob definitivně naštval a šli jsme na pivo ;) V úterý jsme pak vyrazili na túru na Praděd - báječné, skvélé a motivující ( až na ty asi dva poslední kilometry na vrchol, které připomínaly Václavák). A lejt začalo, až když už jsme jen čekali na bus a autíčko ;) No, ve středu jsme zvládli s Bobem ještě malou vycházku, ve čtvrtek výlet na horní nádrž vyrovnávací elektrárny ( kurnik, si nevzpomenu na jméno) a pak už jen Bob pomáhal tatínkovi s úklidem chalupy a já spala a četla si a spala a četla si a mooooc se mi to líbilo :-)))