Uhnil, upadl

polem nepolem jak se třema traktůrkama
Život je prostě boj. Jen děkuju prozřetelnosti, která mi včera odpolko našeptala, ať si nabiju telefon dřív než chcípne, páč by mohl chcípnout nevhod.... Zcela určitě by totiž chcípl v momentě, kdy jsem stála na parkovišti pro cisterny, koukala pod auto a ukňouraným hláskem volala Bobovi, že mám urvanej vejfuk a že je to asi z rána, kdy jsem najela na dálnici na šutr a dostala pekelnou ránu do podvozku. Bob už už chtěl zvýšit hlas, ale můj ukňouranej tón mu nedal šanci ;) Následoval hovor s kolegyní, sms s číslem na servis v zatáčce, vzdálenej tak 3km, rozhovor s pánem ze servisu a pekelná jízda - dva kiláky zpátky ke kanclu a odtud ještě kilák k servisu..... Jízda to byla fakt pekelná - brouček prděl jak tři traktory, což při sundaný střeše zní ještě hrozivějc (ehm, podle toho jsem taky poznala, že to není OK), já jela na dva tisíce otáček, aby to tak neprdělo, a při každým hupu jsem zadrhla vejfukem o zem. Při výjezdu z kruháče podvozek drnčel tak, že mi běhal mráz po zádech. V servise mě vítali, páč mě museli slyšet aspoň dvěstě metrů dopředu ;) Najeli na rampu a konstatovali, že jsem vejfuk neprorazila, že prostě sprachsprostě uhnil a že je díra i v tlumiči a že prostě všechno nový....Bob do telefonu zaúpěl a připravil mě na nejhorší, takže když potom padla suma třetinová, jásala jsem radostí ;)))) Mimochodem - když pán ukazoval díry ve vejfuku, hlasitě jsem si oddychla a ještě jednou se ujistila, že je to fakt uhnilý....pánové se smáli, že tohle sponzor zaplatí, co? Jo jo, situaci pochopili veskrze správně ;) Nehody tohoto typu jdou z rozpočtu rodinného ( = Bobova), nehodu z mojí blbosti bych si zacálovala sama ;)