Poprvéééééé

Poprvé jsem klakson našla okamžitě. A hlavně - bez váhání jsem ho použila.....

Bob by ze mě měl radost ! Většinou klakson ignoruju, případně ho v šoku neumím najít, neb se snažím řešit situaci a prostě nemám čas troubit. Maximálně si slovně ulevím něco o blbečcích a jedu dál. Ovšem dneska jsem nevydržela. Zařvala jsem něco kreténech ( ještě teď mě bolí hlasivky a v krku), zprudka jsem zamáchala rukama a opřela se o klakson. Ten debil nebyl schopen projet křižovatkou a odbočit vlevo. Na semaforu stál první, provoz nebyl o nic silnější než jindy a ve finále zaspal i tu chvíli, kdy už náš směr má červenou a nám je dána šance na projetí cca tří až čtyř aut, než dostanou zelenou ty z boku. Pak se lekl těch startujících aut vedle a já mám usilovný pocit, že se rozhodl zůstat stát na středovým pásu...... Což by možná bylo fajn, kdybych za ním nestála já a ještě jedno další auto , hezky napříč křižovatkou. A nebo byl tak pomalej proto, že řadil? Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli je větší idiot ten, kdo ignoruje, co se děje za ním, nebo ten, kdo stojí uprostřed křižovatky a nemá zařazenou rychlost. Každopádně jsem idiot já, neb jsem už podle jeho rozjíždění na semaforu měla odhadnout, že je pitomec, co nezvládá provoz, a do křižovatky si prostě nenajíždět. Jenže já to tam znám a vím, že čas na projetí tří aut je vždycky a šikových řidičů tam ráno projede i pět. S něčím takovým jako jsem potkala dneska, se prostě nepočítá ;) Uf, už je mi líp. Nějak jsem rozkopla sama sebe, tím troubením......