ale misku už najde
Když jsem byla malá, dostali jsme s bráchou každej jednoho tučňáka s hlavou na pérku, co se měl postavit do auta a kejvat hlavičkou. Nahoru, dolů, do strany - no znáte to né? Tučňáka už dávno nemám ( jednomu jsme hlavičku dokonce urazili a děda jí pak musel slepovat), ale včera se u nás doma vyskytlo něco dost podobnýho - jen to bylo chlupatý, výrazně větší a dokonce to chodilo. Když naši Luciána přivezli a vypustili z bedny, chudák kocour nakoukl do našeho vylepšenýho obýváku a vzápětí utekl. Jenže mu to nedalo a se vztyčenejma ušima a houpající hlavičkou začal obývák prozkoumávat - pěkně kousek po kousku. Co chvíli zdrhnul uklidnit se do ložnice - ta zůstala stejná. Ovšem po půl hodině našel misku, po hodině už ležel roztaženej přes celou kuchyň a když ráno přiběh po zazvonění budíku odkudsi z bytu táhnul mě, jako každý ráno, k misce, dospěla jsem k názoru, že byt je už zase jeho a on je tam pán ;) Takže jsme zase utřeli ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat