a je to tady. Prostě nejde bejt furt v pohodě....
Padlo to na mně. Včera. Smutek, vztek, lítost, melancholie - zkrátka podzimní deprese. A vlastně se nedivím, poslední týdny jsem byla furt veselá, dobře naložená, šťastná, spokojená a usmvěvavá - jenže to tak prostě furt nejde. Nejde. Spustila to včera doktorka - nejdřív jsem se v žertu zmínila, že už mi jednou vynadala, že moc kynu, tak se teď držím - trošku jí to rozhodilo. Pak jsme si nerozuměly ohledně pocitů s tvrdnutím bříška a nakonec mi sdělila, že mi mateřskou může napsat jedině na datum 23.12., né dřív. Šest týdnů před porodem. Osm pouze v případě, že jsem na neschopence. Dost mě to rozkoplo, neb moje psychika je nastavená na odchod o dva týdny dřív + dovču a prostě odmítám bejt v práci i jen o týden dýl. A to mi původně nabízela neschopenku, ale u tohodle tématu se o ní nezmínila. A ještě jsem si přišla jako debil. Když k tomu připočtu bordel, kterej máme doma a mojí neschopnost vymyslet, odkud začít uklízet spolu s pocitem, že to nikdy nemůže skončit, je důvod mýho rozladění jasnej. Nic se nevede, nic se nedaří, v práci mě štvou, doma mi všechno padá na hlavu a Zuzanky se snad nikdy nedočkám. A do toho je Bobovi špatně a já nevím, jak mu pomoc.... POMOOOOOOOOOOOOOOOOOOOC Jo, dneska jsem zjistila a známá telefonátem na sociálku potvrdila - na mateřskou můžu nastoupit kdydoli mezi 6. a 8. týdnem před termínem porodu. Datum si můžu určit, lékař mi ho musí napsat. Takže za týden hurá zase k doktorce, tentokrát jen pro papír.
Žádné komentáře:
Okomentovat