Popojedeme-konečně úspěch!

Kdybych o narozeninách nebyla pokaždý o rok starší, klidně bych je slavila častějš !Brala bych to znova i když vím, že dva takový víkendy za sebou by mě stoprocentně zabili. Bylo toho moc. Bylo to krásný a hlavně fazole byli fajn. Přijeli se bavit, neremcali, chlastali a bavili se. Mám pocit, že všichni. I já. Čtvrtek byl lehce zahřívací. Nejdřív jsme dorazili my s Plagátama a několika šikovnejma tahama jsme z rodiné obytné chalupy udělali noclehárnu a chalupu pařící, pak dorazila pípa a kolem desátý sud ( to už Plagát s Bobem měli vcelku přihnuto slivovicí), v jedenáct se slavnostně ozkoušelo zapojení dataprojektoru a zavěšení plátna, v jednu se šlo spát. Ehm, ještě jsme se stihli s Bobem vzteknout z matrace, kterou už skoro rok chováme doma v krabici coby spaní pro návštěvy - napumpovat to skoro nešlo (a to máme kompresor) a když se zadařilo, ukázalo se, že milá zlatá matrace má díru. TFUJ. V pátek se po něfkolika přesunech ( zatracenej vítr, zatracený lanovky) lyžovalo, a ač mamlas plac, bylo to fajn. Pak se fandilo, ač jsem teda měla tendence házet ručník a chvíli jsem si šla i lehnout, bo jsem se na to nemohla dívat, tak musím uznat, že dataprojektor je fajn. Pak se hrálo na filmy a pak se zpívalo, pělo, řvalo, vylo, houpalo do rytmu a k tomu se pilo, pilo a jedlo. Já šla spát ve tři. Vstávala jsem v sedm a s pěti dalšíma statečnejma jela lyžovat. Sice to byla hodina cesty, ale stálo to za to. Modrý nebe a sluníčko asi byly v celejch Krkonoších, ale dost pochybuju, že jinde lyžaři brzdili až o turniket a nejdelší frontu, kterou stáli, byla čtyři lidi....Uáááá, byl to ráj A pak jsem si zdřímla, ohřála guláš, čučelo se na hokej, zpívalo se a odpadávalo se a odpadávalo se a my s Bobem odpadli o půlnoci. V jednu už byla chaloupka tichá a temná. Ráno se ještě uklidilo, přestěhovalo, odstěhovalo, fandilo se běhnařům a ..... a zase za rok. Týjofky, vůbec jsem netušila, že nám média vnesou nový rozměr do pařby. Konkrétně přinesla informace, ač většinu z nich pronesl někdo jiný, jen televizí inspirován :) Dověděla jsem se že: -nevadí, že Sáblíková není v tý kombinéze sexy. Je jí teprve osmnáct a ještě jí narostou -že náš běhnař se jmenuje Taj Mahal a druhý Koláček -že by se žádnýmu mužskýmu nelíbilo, kdyby ho někdo tahal za ocas z díry -že největším šampionem je Midge, který dojel padesátku deset minut před olympionikama (ale je třeba přiznat, že na nedělní ráno zbylo v sudu už jen pět piv) -že Kateřina vyhrála od pátku denně tak sedm zlatých a že některé moje kamarády i po patnácté bavilo hulákat JÉÉÉÉĎ a uzavírat sázky na to, jestli vyhraje Ovšem to není nic proti informační smrští, která se na mě vyřítila, když se nám cestou na sjezdovku podařilo naladit jakýsi regionální český rozhlas s magazínem pro zahrádkáře. Teď už vím: -jak se liší zimní pór od letního -jak si vybrat drtičku větví ( hlavně tam nesmíte strčit prsty, ....no,z toho jsou sousedi naštvaný) -jak si vybrat akvário ( ač se moderátor zoufale snažil říkat akvárium, pan odborník to slovo evidentně neznal) A hlavně jsem se dověděla, že ročně je u nás několik desítek výstav o Nejhezčí ZELÍ !!! Nechápu, jak jsem bez těch informací mohla doteď žít ;) Jo, a dostala jsem spoustu dárků - teda skoro samý čokolády, víno ale i záchodový prkýnko s rybička ( už má u nás čestný místo v koupelně :-))) a hlavně úplně nejúžasnější dárek od mýho milovanýho Boba- HODINKY SWATCH, na který když poklepete, tak se ručičky spojej, oběhnou jedno až dvě kolečka a zase se nastavěj správně ;) No dobře, je to sice kravinka, ale úúúúúžasná ;) Jo, hodinky bych vám ukázala, kdyby swatch stránky nevyžadovali flash media player nebo kdybych si mohla do počítače občas něco nainstalovat. Takhle mám peška.....