(9.1.2006)Dárky a dárečky
Tak jsme si hezky přispali, povalovali se po Afričáčnčím domečku, v klídku snídali, čučeli na film ( každejch deset minut reklama - čéku by z toho křouplo) a čekali, až dorazí Afričanka z fitka. Afričan byl ze hry, neb byl pracovní den a on rachotal.... Afričanka nám totiž slíbila nákupy na Craft Marketu :-) Teda my jsme cestou potkali spoustu domorodých stánků, leč jsme potřebovali pro kamarádku koupit obrázky, ve kterých se shlédla u nás ( svatební dar od Afričanů ;))), a ve stáncích na ulici nic tak pěknýho neměli.... Market byl v nějakém městečku za Josburgem, a protože jsme špatně poslechli GPS, nanavigovala nás paní ukecná přes Josburg. Aspoň jsme měli výlet s prohlídkou luxusního centra Josburgu..... A pak jsme se ocitli na místě - normoš velký obchoďák, kde na kraji byla dvoupatrová budova. Dole spousta stánků s africkejma suvenýrama. Totéž, co jsme viděli kdekoli jinde, nahoře pak obchod, kde už se nedalo smlouvat a věcičky už měli takový luxusnější punc.... Smlouvání, to je pro mně horor - když mě Bob viděl, jak jsem usmlouvala o 50 randů takový kožený vietnamky s korálkama, málem ho kleplo - i po usmlouvání totiž byly dost předražený. Leč já to prostě neumím a nebýt Afričanky, která mě několikrát zachránila, nechali bychom tam mnohem víc. Nejkrásnější bylo, když jsem vybírala pro rodiče tři malé obrázky z banánových listů ;) Jeden prý za 25. Tak jsem si tři vybrala a Afričanka na černouška vybafla, esli, když jsou tři, nám je dá za pade .... Uf, ten výraz na črnouškově tváři jste měli vidět. Byl to výraz naprostýho soustředění. Mlčel a mračil se snad minutu. Úplně bylo slyšet, jak mu v hlavě cvakají kolečka, než mu došlo, kolik by za to měl chtít a kolik mu chceme dát ;) Nakonec dostal 60 :-DDD A co jsme teda koupili? Ty boty (pravá kůže, pevný, dobrý, vydržej leta), černý dřevěný sošky panáčka a panenky s vééélikou hlavou pro mého bratra a švagrovku, kamennou sošku objímajích se milenců ( když mi to před předáním namastil krémem na boty a vyleštil hadrem, málem mě mrsklo), korálkovej pásek do kalhot ( zkoušela jsem jich asi pět, Afričanka furt korpulentní černošce říkala, že má najít delší, páč jsem FAT a paní, která byla dvakrát já se tomu šíleně smála, až jsem měla strach o její srdce), ty tři banánový obrázky a Bob pak narazil na ebenovou dýmku, pro tatínka. Strávili jsme v přízemním tržišti cca hodinu, chodili jsme furt dokola a když jsme dělali třetí kolečko, všichni nás už znali a zdravili....bylo to docela veselý A pak jsme vyrazili do horního obchodu, tam už to byl ofiko obchod, s pokladnou, věcma za vitrínou a s těma nádhernejma obrázkama.... Koupili jsme jeden velikej krásnej obrázek pro Bobovu maminku a pro kamarádku jsem tak dlouho špekulírovala (jak velký máme ty obrázky my, jestli by skousla místo bílohnědejch žlutohnědý - to žlutý pozadí bylo krásný, leč divoký- a jestli můžou bejt dva na dýl a jeden na šíř, od něčeho měli jen dva kusy) až jsem vybrala ty samý, co máme doma, jeden dokonce naprosto totožnej. No, co se dá dělat, doufám, že naše návštěvy si toho nefšimnou :-))))) Na pokladně jsem pak ještě koupila kouzelný fazole, který jsem v Praze na vánoce nemohla sehnat a spokojeně jsme se vydali vyzvednout Afričana z práce. ....tentokrát se GPS zbláznila definitivně, a ač jsme nikde žádnou chybu neudělali, vedla nás k domovu takovou cestou, že i domácí paní řidička se chytla až dva kilometry před barákem :-))) Jo, a jen teď nevím, jestli na tu véču, co jsem psala včera, jsme nešli až dneska, ale to je asi naprosto jedno :-))))
Žádné komentáře:
Okomentovat