(11.1.2006) Buďme rádi, že nás neušlapali
No jo...poslední den, poslední noc, poslední ráno, poslední snídaně v Africe. Ta další už bude nad Evropou, v letadle. Afričanka nás sbalila do auta a vyrazili jsme do Pretorie. Pro změnu do obchoďáku.....pokukovali po obchodech, dokoupili koření, co jsme nesehnali den před tím, teda vlastně né, to až večer, tady ho neměli, dali si do nosu na obědě. Doma jsme zabalili , já od rána sušila zadní desku z kufru auta, bo to tam smrdělo a vylila se tam voda, nadechli se, dojeli pro Afričana do práce, abychom se rozloučili, nabrali kufry i tu mokrou desku a vyrazili směr letiště.... Odlet 20:45....auto jdme odevzdávali chvilku před sedmou, nechali si vystavit předběžnej účet ( málem mě polilo ;)))) a vyrazili do odbavovací haly najít úředníka, co nám orazí účtenky na vrácení DPH a pomalu se začít odbavovat. Jenže ouha....mám pocit, že přesně to samý chtěla udělat snad polovina obyvatel severní části JARu ;) V hale se nedalo hnout, natož něco najít. Nakonec jsem přepážku našla, razítka jsme dostali a po půl hodině probíjeníse mezi lidma jsme našli i frontu na naše letadlo.... No, a já si myslela, jak si na letišti v klidu nakoupíme - safari šatičky pro mimíse, pohledy a kdo ví co ještě, hlavně abysme utratili Randy. Ó nikoliv ! Půl hodina na odbavení, půl hodina na pasovce a ve čtvrt jsme měli bejt v letadle.....No fajn. Bob si stoupnul k návratce DPH a já poklusem šmírovala po krámech a sháněla šatičky. Šatičky jsem sehnala, Bob frontu zabalil, bo za patnáct minut se nehnul a šli jsme shánět vodu do letadla. No, tak Bob aspoň koupil dýmku č. 3, tentokrát pro tatínka - kukuřičnou a já teda našla vodu (podle ceny soudím, že hodně vzácnou). Pak už jen fronta na boarding. Ve čtrvt v letadle nebyla ani pětina lidí.....takže jsme si vystáli další frontu a hurá na naše sedadla. Bohužel, ani jeden z nás neseděl do uličky :-( No, a o je z Afriky všechno...teď už jen šílená, desetihodinová cesta v letadle, kde z nás byla paní sousedka strášně nadšená, bo jsme s Bobem měli sttejný trička, modrý džíny a podobný boty a Bob měl výbornou náladu a dělal mi takový naschvály, že jsem myslela, že se paní neudrží a vyprskne nahlas ;) Jen v noci jsem se jí asi nelíbila - nějak se jí totiž podařilo polejt mě vodou :-) Ehm, nechtějtě vědět, co ze mně vylítlo za slovíčko ;) Chudák Bob se lekl ještě víc než já tý vody.....
Žádné komentáře:
Okomentovat