(8.1.2006)Mha přede mnou, mha za mnou
Tak tomu říkám nádhera. Sice nás to stálo sto kilometrů v autě, ale fakt nádhera !!!!! Rozhodli jsme se totiž, že náš druhý a poslední den v Dračích horách, zasvětíme dobytí vrcholu Sentinel Peaku. Zjistili jsme, že až do 2500 m vede silinice, a tudíž že do 3200, či kolik to bylo, se dostaneme s přehledem. Jedinej problém byl, že parkoviště bylo z druhý strany hory a my museli objet půl pohoří ;) Nu což. Ráno jsme si zase přivstavili, vyděsili černoušky u snídaně, páč jsme tam byli přesně v sedm, na což evidentně nebyli připravení. Pak jsme ještě vyděsili paní na recepci otázkou, jak dlouhou se pod Sentinel Peak jede. Vyděsili jsme jí tak, že šáhla pod stůl a vytáhla knížku s popisem nejzajímavějších tras v okolí. Přesně tu, co jsem den před tím chtěla po jiné paní na stejné recepci..... Ehm, darování knížečky mi na jednu stranu udělalo radost, protože cesta k parkovišti tam byla popsaná dostatečně, ale na druhou stranu mě nakrklo, protože jsem zjistila, že včera jsme si měli s Bobem vybrat jinou trasu, než tu k policajtově helmě. Ta jiná vedla k vyhlášeným pravěkým obrázkům na stěnách skal....no, holt se tam podíváme příště ;) Na parkoviště naše dýchavičná Almara sotva dofuněla ;) NO, a my jsme zaplatili vstup, prošli brankou a vyrazili na mírně stoupající cestu. A zase, jako včera - nááááádhera. Jen škoda, že v noci pršelo a už od rána bylo pod mrakem. Vlastně jsme jednu chvíli řešili, jestli je to vůbec dobrý tam jít. Ale černoušek na parkovišti se dušoval, že počasí je OK a že to fakt není nebezpečný.... Měl pravdu, cesta se hodně kroutila, nebyla vůbec prudká, byla vcelku dost dobře značená a jediný, co trošku vadilo byl potok, či potoky, či proudy vody, valící se všude a odevšad....Výhledů nebylo zdaleka tolik, jako den před tím. Teda výhledy asi byly, ale schovaný v mraku. Cestou jsme potkali spoustu ještěrek, pár proteí a paní svišťovou s malejma svišťatama, jak nás sledují. Cetou zpátky jsme si svišťovou vyfotili, jenže byla mlha, takže obrázek je opravdu jen informačn ;í No, a tak si tak kráčíme a jdeme, sem tam ryba trošku vyděšeně, protože moje závrať mi nedá pokoj a když už si zvykne, že po pravý ruce je dolů sráz, ceta se otočí a sráz je vlevo ;) Až dojdeme k žebříkům.... sámo ,že jsme o nich věděli dopředu, ale i tak mě to vyděsilo. Moje závrať zajásala: "Tak teď ti to ukážu", leč ryba se nedala a vylezla nahoru !!!!! Uf, nejhorší bylo stát na malinký plošince mezi dvěma žebříkama. Krom toho, že byla malá, tak se i trošku svažovala....NO, za usilovného povídání si, pravá noha, levá noha, pravá noha, levá noha, ruce, pravá..... jsem se nahoru vyškrábala a radši si nepředstavovala, jak polezu dolů.... Bohužel, vyškrábním se na horní plato hory cesta k vrcholu končila. Dle znalce se má až nahoru pokračovat podle oka, protože vrchol už je vidět a jde se přímo za nosem. Bohužel, všude kolem byla taková mlha, že ač Bob zapnul GPS, mířit někam bez cesty, jsme si netroufli a tak jsme vyrazili po vyšlapané cestě k vodopádům. Bohužel, ani tam jsme nedošli... Nedošli jsme proto, že asi po patnácti minutách chůze se z mlhy začali ozývat děsivý zvuky. Zmohla jsem se jen na kníknutí, že doufám, že se onen živočich už nasytil a ná lovit nebude....V životě jsem nic tak děsivýho neslyšela - něco mezi vytím a štěkáním prolínaný šíleným kvílením. Až najednou něco křuplo a kvílení ustalo....Když na chvíli zmizela mlha, objevili se na vedlejším svahu babooni ;) ovšem co zakousli, to jsem neviděla. No, a tak jsme se otočili a hupali zpátky k autíku. Dolů po žebřících, cestou juknout do dvou jeskyní, za mého soustavného pátrání, jestli jsme šli správně a jestli někudy nevede cesta přímo na vrchol Sentinelu. Vyfotili jsme matku svišťovou, ryba uklouzla na skále a vyvrtala si díru do ruky ( ale ta se zahojí, hlavně že jsem neroztrhla kalhoty ;))), promočili jsme si boty, nasedli do auta a vyrazili zpátky do Midrandu, k Afričanům :-)))) JO, a tady byl měl být šťasný konec celýho dne, jenže ono to tak jednoduchý nebylo, protože Ryba udělala frajerjku, že Afričany v pohodě najdeme, ovšem ukázalo se, že nás tam všude vozili a tudíž že vůbec netušíme, kudy se k nim jede. Bob ještě vyndal GPS bez mapy, kde měl uložený jen souřadnice, bohužel, někde se stala chyba, protože souřadnice patřili čemusi o kus jinde...... Ale nakonec jsme to slavně našli :-) Černouškovi u vchodu jsme řekli, že řidič je Bob, černoušek zajásal, že o nás ví a vpustil nás do areálu domků........a pak jsme už jen jeli na večeři a hupky dupky do hajan. Mimochodem - s počasím jsme měli neuvěřitelný štěstí. Jen co jsme zhupali z hory dolů a nasedli do auta, začalo šíííleně lejt ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat