Den blbec

aneb Luciánova pomsta
Co jsem vlastně čekala, když jsem kocourovi vypěstovala kočičí trávu, svezla ho včera k veterináři ( ke kocourově velký úlevě měl dovolenou) a nakonec ho namazala pastou, aby přestal bejt novinář. Ale i tak mě to ranní šlápnutí do obsahu kočičího žaludku překvapilo..... Takže ač se zdálo, že se proberu tak po pěti minutách pod teplou vodou, probrala jsem se okamžitě nad umyvadlem s vodou, pěnícím čímsi na koberec a houbou. Proč ta kočka nemůže aspoň jednou zvracet na lino?!?!?!? Zubní RTG je proti tomu legrace, pokud se vám potom teda neudělá v hubě aft jak kráva. Teda nevím, jestli je to z toho, a jestli je to aft, ale rozhodně to od opouštění ordinace do dojezdu do práce dorostlo do ukrutných rozměrů a před chvílí to prasklo..... no nic, tak pusa je OK (mimochodem, nevíte, jak se na mém usměvavém obrázku pozná kaz? vidím jen plomby). Cestou do rachoty jsem zjistila, že jsem doma nechala papíry pro pojišťovnu a pro policajty od včera opravenýho autíčka a rozhodla se, že jedu kolem a že to teda vezmu...... Chvíli mi bylo divný, proč mám v kabelce klíče od auta, který jsem chystala na botník pro bráchu. Ovšem divný mi to bylo jen do chvíle, než jsem zjistila, že nemám klíče od bytu. Budiž jim botník lehký :-) No, a na závěr mě vytočil před chvílí došedší emajl na téma, koukej to spočítat, i když to nejde. Co na tom, že jsem to třikrát vysvětlovala po telefonu a šéf posílal mejla jak hrom. My to chceme, tak to nakul. Takže nejblišží pracovní dny budu trávit počítáním toho, jak roste zisk, když se něco rozbije. Už se těším, jak budou koukat :-)