Když je ona fňukna, tak on je fňukňák? Nebo fňuken?
Páteční jobovka o tom, co všechno se mohlo stát, kdyby...., sobotní hnusný počasí a moje hovory se skoro tchýnčou (tchýně čekatelka ,jak říká Bob) zapřičinily, že jsem byla celý víkend naměkko. Na sobotu jsem špatně spala a přemítala, co by bylo, kdyby se chyba neodhalila včas. V sobotu jsem se sice rozveselila koupí úžasnejch bílejch botiček na rozumným podpatku za rozumnou cenu, čímž jsem si odškrtla další políčko v organizačních záležitostech ( tý jo, pasáž Vaňkova je botičkový ráj), ale hovory o Bobově první nedokonané svatbě a následné další přítulce ve mně zase vyvolaly fňukání ;) Došlo mi totiž, že jsem mrcha sobecká a jsem moooooc ráda, že tenkrát z tý události sešlo. Jsem moc ráda, že opustil obě dvě a skončil u mě. Jsem prostě strašně moc ráda, že ho mám. Pak mě ještě ve zprávách rozeštkala svatba Čárlse a Kamily, ač teda doteď dumám, proč ta paní měla na hlavě tak děsivý kokrhel ;) Neděle už byla ve znamení radostí - jeli jsme se projet cabriem, zatím teda se střechou, abych si na autíčko zvykla a mohla si ho večer odvézt do Prahy. Autíko je príma - v první řadě je krááááásný, což je pro holčičku naprosto nejdůležitější ukazatel skvělosti auta. V druhý řadě krásně jede, pak má taky super rádio a uha uha, už aby bylo krásně a teplo !!!!! Jen když jsem sledovala proceduru sundavání a nandavání střechy a hlavně možné problémy a následné řešení, obávám se, že jednoho dne skončím v šíleném lijáku bez střechy a zmůžu se jen na usilovný štkavý pláč ;))))
Žádné komentáře:
Okomentovat