Pomooooc

Dá se nějak miminu vysvětlit, že zítra je taky den? A že bude mít ještě spoustu času natrénovat ty novinky ve svým životě?

V jedenáct jsem jí omylem vzbudila kašlem. Pokus uspat jí dudlíkem skončil žalostným pláčem a kojením. Při kojení se pokadila. Po přebalení se rozkopávala a vrtěla. Pokus s dudlíkem zase zkrachoval - skončilo to hysterickým pláčem a po uklidňující procházce po bytě jsem jí odložila do postýlky a snažila se ignorovat to chrutí. Ignorovat ten bublající prďanec jsem nezvládla - přebalení, výměna rychlozavinky (kterou měla jako podložku pod holejma nohama) za spacák. Při usínání jsem ty pohyby zkoušela nevnímat. Ignorovala jsem i další bublající prďanec, ignorovoala jsem všechno do momentu, kdy si na mě zavolala "EHHHHM"....byla na břiše a usmívala se, ale už chtěla zpátky Takže jsem jí zase přebalila a znova zavrtala hlavu pod deku. Spala jsem do tří. Já. Jak dlouho Zuzka, to netuším. Po kojení ještě usnula, ovšem ve třičtvrtě na pět už zase byla na břiše a důrazně žádala přetočit na záda. Další kojení. Bublající prďan.... ach jo. A spát se nebude, brečet se bude....ani né za hodinu jsem jí vyndala z postýlky k nám a uspala u prsa. Po uspání a přenosu zase řev, takže zpátky k nám. Robík jí držel za ruku a cosi jí vyprávěl. Od šesti do devíti spala jak budulínek. Pomoooooooooc Pořád trvám na teorii zubů, ovšem to přetáčení je k tomu docela nepříjemná komplikace.....