aneb jak zaplatit obci geodeta
Taky by se to dalo nazvat "Kdo jinému jámu...." Úvod 1 Máme chalupu, k chalupě je pomezek. Vcelku velký - půl hektaru pole obhospodařuje místní družstvo a o dvě tak nějak rozumně velký louky (rozumně velký na pohled, šíleně velký na sekání a sušení) se staráme my. Pozemek je vcelku dobře opticky oddělenej od okolí terenníma nerovnostma.... ti co viděli, určitě odsouhlasí. Kolem vede obecní cesta, za kterou má kus pozemku soused nepřítel a teprve pak soused přítel. Soused nepřítel si kdysi na hraně svého pozemku postavil garáž a zbytek, ve výhledu na souseda přítele, zastavil bordelem. Úvod 2 Otec zboural stodolu, úžasný dřevěný stavení, který vypadalo, že každou chvíli spadne, leč dle rozebíračů a bouračů mělo hodně zdravej kořínek. Otec chce na stejným místě postavit garáž a "letní byt" (ehm, význam letního bytu deset metrů od chalupy radši pomineme, že - holt otec je trošičku megaloman). Takže objednal kamarádku geodetku, aby to vyměřila...a když už to bude vyměřovat, tak ať hezky pořádně vymezí hranice našeho pozemku, páč se už odmítáme hádat se sousedem a vytvoříme si vlastní příjezdovou cestu a jemu dokážem, že jeho garáž stojí na obecním. A jsme konečně u příběhu Paní geodetka nastoupila, vyměřila podle nových map a ohlásila, že náš barák je zakreslenej špatně a že stojí o dva metry jinde, místo 2,5metrů od hrany pozemku stojí na jeho kraji. Matka vytřeštila oči, že chalupa se sice přestavovala, leč půdorysem střechy se nehlo a minimálně dva rohy chalupy zůstaly na místě a že vedle domu byly vždycky minimálně dva metry naše. Paní geodetka se teda nadechla a vyměřila to tak, že vedle chalupy zbyl metr a půl a nechala naše podepsat, že s tím souhlasí a že podle toho udělá dajakou změnu geodetickýho plánu, či kýhovýra. Naši, spokojení s tím, že chalupa stojí jakžtakž kde má, podepsali. Za týden jsme dorazili na chalupu a zjistili jsme, že pozemek je už vyznačenej - kolem chalupy je opravdu alespoň ten břeh k cestě náš, leč v louce jsou zarytý oficiální patníky cca dva metry dovnitř louky. Otec s Bobem odešli na pivo a matka začla plašit - lítala za mnou a nadávala, pokaždý, když jí opouštěl elán a nasranost, zařvala "já se na to musím podívat" a odběhla ven, vrátila se načuřená a akce se opakovala. Samonasírací rituál stihla asi sedmkrát, než byla taková tma, že patníky nebyly vidět (bejt úplněk, běhá tam do rána) Matka mávala plánama z roku 1930, kdy jsme chalupu kupovali a zkoumala, o kolik metrů jsme přišli... Paní geodetka nejdřív tvrdila, že jí výměra nezajímá. Potom tvrdila, že je to tak správně a že o žádný metry nepřijdeme. Já naše utěšovala, že to, co se sto let zdálo jasný, nemuselo bejt správný a že to necháme přeměřit. Bob naše utěšoval, že co se zdálo jasný, dá se vydržet. Korunu tomu dal mejl od paní geodetky z cca před čtrnácti dnů - co plašíme, dyk přijdeme "JEN" o 50 m2 A závěr? Sousedova garáž nestojí na hraně pozemku, ale hezky kus od kraje, na sousedově pozemku je vcelku zajímavě umístěn obecní hydrant a paní geodetka hodlá upravit tvar jeho pozemku tak, aby jí hydrant vyšel na obecním. Naši sehnali soudního znalce a sice se prohnou, leč doufáme, že se ukáže, že pozemek je fakt náš. Paní geodetka je na černý listině. Otec spisuje lejstra na sto úřadů, aby zabránil změně územní mapy na katastru a celá vesnice ví, že se u nás staví..... Kurnik, přece ta chalupa za osmdesát let neodpochodovala o dva metry dál No, a ještě ponaučení - nechte sousedy bejt, i kdyby vás štvali sebevíc Ehm, a k tý lidský blbosti - otec do toho fakt neměl šťourat, ale co předvedla paní geodetka, to fakt nemá obdoby. Tak nějak jsem si myslela, že když si někoho objednám a zaplatím, měl by se snažit hájit moje zájmy, co to jen jde a když to nejde, tak nenápadně naznačit a nechat to plavat a né během tejdne stihnout na katastr zadat změny v neprospěch klienta....možná jí obec zaplatila líp
Žádné komentáře:
Okomentovat