Tak takhle jsem se už dloooouho nenasmála - občas to byl sice smích lehce hysterický, ale i tak jsem se výborně bavila "Žádáme zákazníky našeho obchodního domu, aby neprodleně opustili budovu. Obchodní dům Ikea bude z technických důvodů uzavřen" či cosi podobnýho se ozvalo z rozhlasu v restauraci, kde jsem zrovna nakojila Zuzku a chystala jsem se jí přebalit, jen co totéž provedou moje kolegyně ve zbroji ;) Meg se odsunula ven hned, já sbalila vodu a dudlíka, které tam nechala přebalující M., nechala tam houpacího losa, počkala na M. a spolu jsme se přesunuly k nouzovýmu východu. Takže zatímco Meg sjela výtahem, odnesla si sebou nákup, kterej původně zamejšlela zaplatit, a ocitla se venku na parkovišti u svýho auta, já s M. jsme snesly kočárky snad o sto schodů níž, ocitly jsme se v pozemním parkovišti, kde jsme vzdaly možnost rychle nasednout do auta, a vynesly jsme kočáry po dalším schodišti na venkovní parkoviště. Závistivě jsme zamávaly odjíždějící Meg a vypravily jsme se vedle do obchoďáku ;) Za hodinu a půl nás pustili zpátky a Míša vymámila z jedný hodný prodavačky kupony na oběd zdarma ( já nebyla přebalovat, takže jsem je už měla)... mmch, paní byla skvělá "Jé, Vás si pamatuju. Pomáhala jsem Vám nést kočárek" a mně potom ve výtahu dovolila vyměnit losa - novýho z regálu za toho, co jsem před tím nechala v restauraci a kterýho zrovna kamsi, spolu s dalšíma zapomenutejma nákupama, odvážela kamsi. Přece jen MŮJ los je MŮJ los ;) i když ho za týden dostane neteřinka ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat