Chudák Lucián

taky bych nechtěla patřit do kategoriie Dede ;)

Když se v naší rodině objevil první řvoucí hnědovlasý váleček jménem Žanetka, Lucián pochopil, že nastaly horší časy a protože má rozum, držel se od malý dál ;) Na chalupě občas z dálky nakoukl ovšem vánoce už mazácky strávil na skříni a slezl teprve v momentě, kdy potencionální nebezpečí zmizelo kdesi výtahem.... Když se ovšem objevil druhý řvoucí plešatý váleček Zuzanka, začlo bejt hůř - hlasitej vetřelec totiž okupuje jeho výsostný území a uznejte, že žít jen na skříni, to teda fakt nejde ;) Ano, sice se křiklounem objevily i nový úžasný pelíšky, ovšem je potřeba zmizet dřív, než ho tam někdo najde, jinak je vykoupení za pohodlí dost bolestivý ;) A ještě musel opustit ložnici, protože tam vážně nejde s tou příšerou spát ( teda kdybychom ho pustili k Zuzce do postýlky, tak by možná milostivě přijal ;) ;)))) No, a zatím poslední rána je opět Žanetka, která už Luciána zmerčila.... když jsem jí viděla, jak s chodítkem míří k Luciánovi zneškodněnýmu čekáním na kus syrovýho kuřecího u linky se slovy Dede Dede (rozuměj Daisy Daisy), bylo mi ho fakt líto ;) Ještě že s chodítkem narazila do židle, čímž se zbrzdila a nebohý kočičce dala šanci utýct. Od tý doby hází Lucián po mém bratrovi pohledy "tu Dejzynu bych vám odpustil, ale tohle jste fakt přehnali!" :) A to chudák netuší, že z uřvanýho plešounka vyroste totéž :-DDDD