První týden za náma

uf, je to dřina ;)

Tak nějak jsem tušila, že s miminkem to nebude jenom legrace. Ale jak moc to občas bude hrozný, to jsem netušila ;) Sámo, že máme malýho andílka a tu jejúžasnější a nejkrásnější holčičku na světě, ale...... odpoledne už toho moc nenaspí, což by nevadilo, ale ona potvůrka nechce spát v noci. Vlastně - spát jo, ale né usnout. A včera to bylo opravdu žůžo.....začalo to v jedenáct přebalením, zalehnutím do postele a kojením. Zuzka papá, maminka usíná..... Když se konečně náš otesánek pustil, já se zlehka probrala a jemným hmatem spící dítě přehoupla na krknutí. V ten moment se otevřely očíčka a zvědavá opička začala jukat na svět. V postýlce pak řvala a řvala a řvala. Řeknu vám, že chodit hodinu a půl po bytě s mimísem, který co chvíli nabírá je mooooc fajn.....ani nevím, jak usnula. Za odměnu sice spala pět hodin, ale v šest jsme nacvičovaly znova....a v devět ráno najednou usnula, jen dojedla.... Teď je večer a začíná to nanovo....jdu jí pochovat a přesvědčit, že v noci se má chrnět ;) Juj, a o paní doktorce napíšu zejtra.