Postýlka

aneb co rozhoduje o víkendových plánech
Konečně jsem se s Bobem rozhoupali a vyrazili koukat po nový posteli. Teda doma máme postel krásnou, novou a úžasnou, ale v podkérkonoší to setsakra vázne. Ze začátku nám tolik nevadilo tulit se na stodvacítce gauči, taky trochu proto, že stejně velkou postel jsme měli i doma. Ale od momentu, co jsme doma začali spát normálně, jsme začali na chalupě skuhrat. Skuhrat o to víc, že narozdíl od pražský postýlky je gauč z dělenejch matrací a prostě žádná lahoda. Když k tomu připočteme vedro posledních dní, náš pokojík pod střechou a to, že za pár měsíců bude jedno, jesli ležím na zádech nebo na boku, páč budu zabírat furt stejně místa, došlo na dlouhou plánovanou postel! V Semilech nic nemají, ve Scontu má všechno pelesť pod nohama a další v pořadí byla Kika. Na tu došlo v pátek odpoledne a jak se ukázalo, bylo to to pravý..... Postel zakoupena. Zbýval rošt a matrace. A páč v Praze máme sice výbornou postel, leč obyč rošt a nic moc pružinu, krom nákupu ještě následovala výměna. Teda matrace budou až za měsíc, ale rošt byl hned. No, a tady se ukázalo, že nejsme s Bobem zrovna ve formě. Ani jeden. Mně bylo dva měsíce souvisle špatně a veškerý můj pohyb se omezil na přesun do auta a z auta a veselé polehávání, tudíž teď, když už mi špatně není, se při jakémkoli pokusu o pohyb zadejchám jak sentinel. K tomu jsem v indispozici k nošení těžkých věcí. Bob si zase jakým si podivným způsobem ( dle všeho alergie) uhnal otok plic, tudíž jakýkoli pohyb větší než vyjít tři schody u něj vyvolává záchvat sípotu kašle. Naložit všechny obludnosti (postel, rošty) do auta ještě ušlo, ovšem dotáhnout dva rošty z auta do druhýho patra, to byl šupec, takže není divu, že Bob skončil na pohotovosti, kde dostal dajaký pigáro, aby mohl zase aspoň trochu dýchat. Já skončila doma a vyměnila jsem rošty za rošty a následně zjistila, k čemu jsou pořádný lamelový rošty ;) Jo jo, nikdy by mě nenapadlo, že z lehce proleželý matrace se přidáním toho správnýho roštu stane vcelku hoooodně přijemná matrace a spaní se změní v malý ráj. Když k tomu připočteme ještě chladnější noc, budila jsem se ráno do růžova vyspinkaná a celá spokojená. Jo, a ty plány? Postel jsme už domů nedotáhli a radši ji rovnou přesunuli na chaloupku, která byla původně v plánu až za týden. Ale kdo by jezdil týden do práce s obrovitánskou bednou místo spolujezdce, že?