Ale příště už to vážně vezmu z druhý strany
Čert by mě vzal, když po půl hodině oždibování odkvetlejch petúnií lezu na balkon a na truhlíku, kterej jsem stoprocentě obrala do mrtě, najdu dalších pět odkvetlejch hnusů....... Když pak dolezu k pátýmu truhlíku, nešťastně koukám na ten šestej a říkám si, že na to kašlu, že ho udělám zítra a že tím začnu. Už třikrát. A třikrát jsem ho nakonec oždíbala jen tak halabala a dvakrát začala další den zase na tom u vchodu.... tak uvidím, jak to zvládnu dneska. Už dva týdny v kuse mám palce za nehtama zelený a nejde to pryč. Každý den si ublemcám ruce až po lokty a páč se snažím dosáhnout i na šlahounu u sousedů v krátkým tílku, mám zapatlaný i břicho, ale....... Mám na balkoně 6 truhlíků s nááááááááádhernejma surfinema, který sice měly bejt tmavě modrý, červený a bílý a jsou asi šestibarevný, dvě rostlinky podezřívám, že vůbec netušej, že jsou plazivý (FUJ OBI). A je to něco za něco, čím víc květů, tím hezčí, ale taky čím víc květů, tím víc odkvetlýho hnusu a tím víc práce. Život je prostě boj.
Žádné komentáře:
Okomentovat