Uzlík

Tak dlouhou jsem to tutlala, až už ani nevím, jak se pochlubit....
No, rozhodně už je čas to říc. Pár lidí už to ví - někdo to vypátral sám, někomu jsme to říc museli a dvěma mým kamarádkám jsme to říc chtěli. Jedni rodiče to vědí víc jak týden, druzí od soboty...... Prostě a jednoduše - když to všechno dopadne tak, jak má, tak v únoru budu maminka. A je to. Ještě to musím zvládnout v reálným světě.... ale těším se, protože si oddychnu. Už nevím, jak zdůvodňovat, že jsem přestala chodit do schodů a navzdory svým proklamacím jezdím výtahem, proč už nebásním o ježdění na koni a proč necvičím, když jsem spíš přibrala než zhubla. Nemusím vysvětlovat, proč nepiju a zbavím se poznámek o tom, proč to jím, když je mi po tom zle a proč jsem pořád unavená. Nebudu muset mlžit o dovolený, jak jsem si užila to lezení po horách a skalách ( lezl Bob s T., já čekala trpělivě v kempu) a začnu si to jednoduše užívat................. Takže - ten špek na břiše není špek, ale Uzlík si prostě dělá místo !