já mám takovou radost, že to jde, že ještě něco napíšu
Třeba to, že jsem ve čtvrtek Luciána ztratila.... seděla jsem u počítače, právě odešli pánové od skříní a já se cyhstala vyrazit s Finofilkou na nákupy. Oblečená, načesaná - mířila jsem pak ještě do divadla - jsem jen tak ze zvyku volala kocorua a zavírala dveře na balkon. Kocour nikde. Otevřela jsem skříňku s vitamínkama, zašustila vitamínkama, kockour na tohle normálně reaguje do pěti vtěřin -ale tenokrát nic. Zavřela jsem lednici, otevřela lednici, vzala vitamníky a šustila na balkoně Pak jsem běhala venku, očumovala cizí balkony, hulákala, prohlížela křoví ( naštvala souseda, co se na balkoně slunil). Doma jsem otevírala a zavírala skříňky, otvírala všechno možný, kam jsem mohla Lucku zavřít ( čučela jsem i do peroucí pračky;))) znova venku, zvonění na sousedy, ven, domů Nakonec jsem ho našla tam, kde jsem ho původně heldala - v rohu pod oknem za hifi bednou. Načuřenýho, unavenýho a otrávenýho z tý gurpy dělníků, a hluků, co nás poslední dva dny otravovali. Tuhle hodinu hrůzy bych nikomu nepřálá!!!! Jo ,nakupovat jsem nešla, ale divadlo jsem ještě stihla :)
Žádné komentáře:
Okomentovat