Tak jsem včera přežila
Dvakrát jsem včera přežila hrůzné nástrahy života. První byla dopoledně-odpolední porada, ze který bych dneska měla smažit zápis (už jsem si vymyslela asi osm činností, který bych dělala radši a pomalu je taky dělám ;)))) Druhá byl koňský cval. Ano, ano, včera jsem byla uznána za hodna nacválat paní koňovou... No, s nacváláním mi I. hodně pomohla, leč s udržením se v sedle mi pomoc nemohla, takže po dvou krásně odcválanejch jízdárnách na levou nohu, několika nepodařenejch pokusech nacválat na pravou nohu jsem nacválání na pravou zakončila elegantím zavěšěním se paní koníkový do huby z jedné strany, z druhé strany, pověšěním se na krk a odřením si brady o sedlo či uzdečku či kde jsem se to šmrdlala, to vše vylepšeno o vykloubený kotník, nebo nataženej nárt nebo kýhovýra. Dneska pajdám a jsem na sebe hrdá ;) Jo, pokusy nacválat paní koňovou nějak rozproudily a z koníka, kterýho musím pobízet do chůze a svižnějšího klusu se stal koník, který při sebemenším přitlačení holení vesele naklusává a soustavně dělá, že neví co je to zpomalit. No, tak jsem zvědavá na příště, jak mi to půjde. Strach nemám, protože když jsem poprvý v životě na koni naklusala, taky jsem měla pocit, že musím vyletět ze sedla, ačkoli tak blízko k pádu jako včera, jsem ještě nikdy nebyla. Jo, taky jsem si včera poprvý prohlídla, jak je to ze sedla daleko k zemi - HOOODNĚ DALEKO :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat