Pěknej propadák

aneb z 2 568 do -19
Ták, a jsme zpátky. Celí, živí, unavení a spokojení ;) Já teda rozhodně a doufám, že Bob taky.... Bylo to príma a vzhledem ke dvoum rozdílnejm aktivitám, se dovča zdála docela i dlouhá. Vzpomínka na Julky už je jen mlhavá, i když je pořád krásná !!!! Vážení, já se totiž asi zamilovala. Zamilovala jsem se do hor. Škoda jen, že mi závrať nedovolila vylézt na ferratu. A taky škoda, že jsme shora sešli už druhý den dolů. Přece jen sestup o dva tisíce výškokvých metrů moje lejtka trošku nezvládli ;) Ale co se dá dělat. Takže - v Julkách jsem hodila pytel a prostě se tam MUSÍM vrátit. Mojstrovko a Triglave, těště se !!! No a pak jsme se přesunuli dolů a dolů až jsme se ocitli na trajektu na Cres, potom na Cresu a nakonec pod vodou. A já se stala potápěčem! No dobře, objektivně uznávám, že jsem trošku rychlokvaška, ale rozhodně to stálo za to, papír přijde poštou a já se budu moc potápět s Bobem. A Bob to se mnou snad zvládne. Zkušeností má spoustu a prej potkal pod vodou horší střívka, než jsem já. Tak uvidíme. Rozhodně si teď trošku zavařil, protože už začínám vymýšlet, kdy se dostaneme do Dahabu :-)))