Zavilí šakali....

karaoke, to je teda věc ;)

Bob měl tak trochu štěstí v neštěstí, že se mnou nemohl dorazit mezi svátkama na chalupu. Už leta totiž toužím po krabičce,co umí mixovat zvuk z mikrofonu a DVD, abych okořenila naše mejdany. Bob je na falešný zpěv hodně alergický a tak zdařile odolová..... Ovšem - možná se věci dají zařídit i jinak, neb bráchův švagr ( či bratr švagrovky ;) ) má jakési noname DVD s funkcí karaoke. A že to funguje, jsme s mojí rodinou otestovali právě před týdnem. Hihi, velkou chybou byla lenost - do místnosti, kde nebudeme budit neteřinku, se donesla pouze minitelevize s minirepráčkama v důsledku čehož to spíš chrastilo než hrálo a některý zvuky z mikrofonu to lehce ignorovalo. Ale nadšenou rodinu to neodradí........ Jedinej, kdo u nás v rodině umí opravdu zpívat je moje mamka, konkurovat by jí mohl ještě brácha, který sice svoje zpěvavé schopnosti nikdy nijak nerozvíjel, leč sluch i hlas má. Já jsem bohužel po otci, který zpívá skákal pes úplně stejně jako prší prší a poznáte to jen podle slov, když moc nehuhlá. TEda - já jsem otcův slabý odvar. U mně když se budete soustředit, tak v mých silnějších chvilkách poznáte písničku i podle melodie. No a švagrovka rozšířila skupinu mojí a otcovu. Bohužel - ani hlas jak skřivan a superhudební sluch jsou k prdu, když se pokoušíte zpívat s něčím, co skoro neslyšíte, když vás přeřvává banda lidí, která nejenže neslyší zdroj hudby, ale i kdyby ho slyšela, tak se nechytí a hlavně když zkoušíte zpívat něco, od čeho znáte jen refrén :-DDDD Sumasumárum jsme vyli jak šakali. Zavilí. Chudák paní pejsková se uprostřed dajaké písně otočila na gauči z boku na bok, hlasitě u toho chrochtla a zaryla hlavu pod polštář. Lucián zvolil metodu přemlouvací - nejdřív kňoural a nadával, když to nepomáhalo, chodil od jednoho k druhému a třel se mu hlavou o obličej. Zřejmě doufal, že když se nám dostanou chlupy do pusy, tak toho necháme. Ještě že DVD byly jen dvě ;) za dvě hodiny jsme měli odzpíváno všechno zajímavý (ehm, mikrofon byl k ničemu - zpívali všichni co to jen šlo), vyřvaný hlasivky a šli jsme spát. A v něděli mi udělalo velkou radost čétéčko, když hodilo karaoke do programu - pěla jsem jak slavice. Tentokrát doma, ale zase s profi doprovodem z bedny. Jen to nikdo neocenil - Bob zalezl do ložnice a četl si ( podezřívám ho, že si dal do uší špunty) a Lucián si sedl přede mně a kdykoli jsem jen otevřela pusu, začal žalostně mňoukat. Nevděčník...... asi bude o hladu