Týden pětatřicátý

ty vánoce.....

Njn, to cukroví není zrovna nejlepší strava. Když k tomu připočtu to nehejbání se ( dvě malý vycházky za celý svátky moc nejsou), tak není divu, že jsem za dva týdny nabrala 4 kila. Trošku se utěšuju tím, že minulá prohlídka u doktorky byla ráno a tahle pozdě odpoledne, ale útěcha je to malá.... Naštěstí se paní doktorka přizanala, že ač není těhotná, tak taky nabrala 4 kila a měla pochopení ;) A jak jsem si tady minule pochvalovala, že o bříšku a těhotenství skoro ani nevím, tak všechno je jinak ;) dvě noci jsem nemohla spát, neb mě bolely žebra. Vůbec - když se probudím, většinou ležím na zádech, což je poloha, kterou jsem nikdy nepreferovala. Bolest žeber jsem zrušila sundáním nohou z protikřečový polohy do roviny, ale i tak se mi zrovna zlatě nespí. Při jakémkoli předklonu se už nejen dusím, ale zalykám a vytlačuju obsah žaludku, takže i jen navlečení ponožek se stává vcelu náročným číslem. A Zuzka už dvakrát fááááákt dobře mířila. Taky furt nevím, kdy mi tvrdne bříško a kdy se ve mně převaluje Uzlinka - sem tam mi prostě kus břicha ztvrdne a já pak testuju, jestli ztvrdnutí jde nebo nejde zatlačit ;) Většinou jde a vyvalí se někde jinde něco jinýho - je to docela legrace :-DDDD No, a po diskusi s kolegyní v pupku jsem si definitivně potvrdila, že takový něžný pravidelný bublání v břiše, který mi dává pocit, že slyším mimísí tep, je ve skutečnosti obyčejný škytání, jak tam ta potvůrka furt pije to, co vyčůrá :-DDDD Ták, za pět minut dobubnuju a jdu volat na dětský, jestli nás od února vezmou, objednat se na příští týden na první monitor a pak musím vysvětlit bříšku, že krom toho, že musí s vykouknutím na svět počkat na autosedačku, tak by měla ještě vydržet do 17. na oční kontrolu ( mojí ;) ) a 19. - to jdeme do divadla. Doufám, že naše dítě je uvědomělý už teď a je jí jasný, že tohle jsou důležitý záležitosti, který by neměla svojí nedočkavostí narušit.