chudák auto, a přitom za nic nemohlo....
Včera byl den blbec a dneska to pokračuje. FAkt. Nevím co dřív a tak nedělám nic a je to ještě horší. Pořád skáču mezi prací a soukromejma věcma. Včera jsem strávila hysterickou hodinku hledáním telefonu na cukrárnu. Lezla jsem po všech šuplících, prohlížela všechny štosy papírů s utkvělou vidinou, na jaký místo papíru jsem to zhruba psala.... Našla jsem spoustu bezprizorních telefonních čísel (taky si zapisujete čísla a nepíšete k nim majitele?), spoustu debilních informací a jeden papír s vystřženým kosočtvercem. Prohlídla jsem celou netovou diskuzi, kde mi kdysi kdosi to číslo dával, hodila do diskuze SOS dotaz, použila možné i nemožné vyhledávače, dokonce i telefonní seznam abych nakonec našla kosočtverec s číslem na nástěnce.... Zavolala jsem tam dohodla se a vyrazila. Jen s patnácti minutovým zpožděním....Bylo to dál, než jsem čekala, bylo to zacpanější, než jesm čekala, bylo toho míň než jsem čekala, ale je to náááádhera.... A pak nastal očistec - na Palmovku jsem se řítila jak blázen, tam jsem najela do polouzavřené křižovatky, kde se mi nepodařilo dobře odbočit, dostala jsem se do systému jednosměrek a ve snaze vrátit se do křižovatky a odbočit správně jsem zjistila, že bych zase musela stát frontu v objížďce....a to už jsem tak o pět minut nestíhala němčinu Tak jsem nezaváhala a místo hledání příjezdu k parkovišti jsem vyrazila autem k Národnímu.... No, co budu povídat - po pěti minutách stání na nábřeží jsem klela, po deseti jsem byla sprostá jak dlaždič a po dvaceti jsem mlátila do všeho kolem a hlasitě vyla. Na němčinu jsem přišla o půl hodiny pozdějc.... A teď hledám telefon na tetu. Rozhodně vím, že včera, při hledání čísla na cukrárnu, jsem ho aspoň třikrát měla v ruce.....POMOOOOOOOOOOC
Žádné komentáře:
Okomentovat