Ruční praní

Sprostý sousloví - ale občas né až tak ;) aneb jak se vypralo samo....

Neumím prát v ruce. Neumím vůbec prát v ruce. Hlavně ve srovnání s mojí mamkou, která zvládá s kartáčkem v ruce a mýdlem vyprat jakýkoli flek dočista dočista, chytám deprese. Zatímco mamka vypere kalhotky s krvavým flekem (u holčiček sem tam běžná nehoda) do bíla, já tam vytvořím flek pokaděný, že by se dalo usuzovat na jiný původ skrvny. Proto peru v pračce. Peru v pračce všechno, i to, co se v pračce prát nemá. Zastávám názor, že je lepší riskovat, že se s vcelku malou pravděpodobností ona věc rozsype či znehodnotí, než s téměř stoprocentní jistotou onu věc zničit zapráním do šeda, či ustálením fleku nadobro. Proto mám nervy, kdykoli jsem na chlaupě nucena cokoli ručně vyprat. Proto jsem byla nešťastná, když jsem v sobotu ráno vytáhla Zuzku ze spacáčku a na jejích zádech našla doooost velikej hořčicovej flek, kterej se vesele otiskl i na spacáček - jediný spací zařízení, který mělo sloužit ještě další noc. Mamka věci vzala a namočila do lavoru s práškem. Já asi dvě hodiny předstírala šichtu kolem Zuzky a nenápadně vzdychala, že to asi do večera neuschne. Mamka se nechytla ;) Vytáhla jsem lavor, kartáček a jala se skrvny drbat. Hlasitě jsem vzdychala, že to asi nepůjde. Mamka se zase nechytla ;) Tak jsem na skvrny nasypala vrstvu Lovely a odešla se věnovat Zuzce. Když jsem pak za čtvrt hodiny dorazila k lavoru, skvrny byly v čudu. Mamka tvrdila, že nic nevydrbala..... Ať žijou moderní prášky. Kupodivu to sežralo fakt jen flek a nikoli látku ;) Postup jsem opakovala na bodýčku ( první se samovypral spacák), na kterým byl flek ještě vylepšenej o kousky čehosi, co už na spacák neprošlo, páč bodýčko to přefiltrovalo. I tak bylo samopraní zase úspěšný ;) Jupí, po asi padesáti mácháních v ledový vodě a usilovným ždímáním spacák do večera uschnul !!! (dejť by taky né v tom vedru a na slunci) Jsem prostě skvělá !!!!