Týden jednatřicátý

snad ty čísla nepletu.....

Vlastně už končím týden dvaatřicátej, ale jaksi nestíhám, nezvládám - nic, ani psát, ani kecat na netu, ani uklízet. A padám na ústa únavou. Ještě v úterý dodatečně první lekce o tom, jak poznat porod a co si zabalit do porodnice, a budu mít za sebou předporodní kurz. Byl fajn. Vlastně do úterka je ;) Spousta zajímavých informací, bez kterých bych sice žít mohla, ale mně to zajímá. A taky pár důležitýchý informací, který jsem se před tím nikde nedočetla. Prohlídla jsem si porodnici, včera jsme se učili nosit mimíse a koukali se na ukázku koupání - sice všechno na plastovejch panenkách, ale i tak to bylo poučný. Dokonce se mnou vyrazil Bob a moc se mu to líbilo !!!!! A já? Já jsem v pořádku, přestávám připomínat malého hrošíka a začínám vypadat jak opravdovej hroch. Na váhu radši nelezu, ale představu mám - jím totiž strašně sladký. POslední tří týdny snídám rohlík s nutelou (asi tak tři rozkrojený rohlíky pomazaný na každý straně - a ne málo ;))) a jedniný, co mně donutilo udělat týdenní přestávku, bylo dočerpání poslední sklenice a neschopnost koupit další. Dneska už jsem si zase ráno osladila. Ale ještě před týdnem můj váhový přírůstek činil 10 kg, což bych viděla jako normál a když se budu držet a už nekoupím žádnou další nutelu, mohla bych skončit na těch ideálních +13 kg ;) A i když jsem zdravotně pořádku (skoro žádný křeče, neotejkám, bříško tvrdne jen při pochodu), začínám mít všeho plný zuby - jakýkoli předklon je na zadušení, v posteli se nemůžu otočitl, vstát ze sedačky je nadlidský úkol - a to máme hoooodně pohodlnou. Jen v noci popřád ještě spím skoro na břiše a kojící polštář je spíš jen doplněk, pomáhajcí občas, když už vážně nevím, jak. Zuzanka roste, asi jak z vody. Podle tabulek už by měla mít skoro kilo a třičtvrtě a podle minulýho utz to skoro vychází. Sem tam báječně čutne ( potvůrka umí mířit), sem tam mě vyděsí, když celej den prospí. TAky statečně bubnujeme a podle zběsilýho kopání na začátku bubnování tipuju, že hluchá není ;)