Tak tomu říkám klika

ale něco za něco
Tak v pátek jsem měla opravdu, ale opravdu šťastnej den. Vyšetření u paní doktorky dopadlo na jedničku, pak jsem posadila do auta Afričanku, zvedla telefon a brnkla kamarádovi, že za chvíli jsme u nich. Jenže ouha, telefon povídal něco o tom, že je jim líto, ale ať dělají co dělají, nemohou nás spojit ( nevím, proč ta mašinka používá plurál majestaticus, či jak se tomu říká ;))) A tak jsem dojela na místo, začala shánět někoho na netu, ať dá Jetovi vědět, že má vybitou baterku, když mi zavolal sám z jinýho mobilu. Šel se optat na objednávku nevím čeho z netu a zjistil, že sítě služby jsou nedostupné :)))) Druhý štěstí bylo až neuvěřitelný - zajela jsem k čerpačce za účelem odkrytí autolednice v kufru ( přece jen není dobrej nápad zakrejt větráky a motůrek mikinou a svetrem) a když jsem se tak rozhlížela po parkovišti, napadlo mě, že možná bych mohla i natankovat.....přesně v ten moment písklo hladový oko :DDDD Třetí štěstí jsem si vybrala na chalupě, kde jsem lamentovala, že jsem v práci na stole nechala vytištěný formuláříky na turnaj v pétanqu a kopala jsem u toho do venkovního stolu, kterej jsem chvíli před tím vyletnila ven před barák. Ozvalo se plácnutí a na zem vypadly desky se spoustou pétanquových formuláříků z loňska ;) Na revanš zatím následovaly jen dvě vracecí smůly v neděli ( zapomenutá nabíječka autobaterií na chalupě a zapomenutý dětský holinky Jetových dcer v mém kufru), tak čekám, co třetího se mi přihodí v příštích dnech ;) hm, když tak o tom uvažuju, tak už se mi přihodilo - včera jsem slíbila Afričance, že jí vyzvednu cosi v Kika. Nafasovala jsem fakturu, smlouvu, informace a cestou z práce zamířila k Tescu. Nedojela jsem. Na poslední křižovatce mi došlo, že všechny ty úúúžasný dokumenty ležej v práci na stole. Pro velký úspěch tam jedu dneska znova.