Auvej jauvej

to to bolí..... To mám za to, že se hrnu kam nemám ;) Ták. Z původně plánovaného slaměného víkendu okořeněného úklidem bytu a oslavou kamarádových třicetin se vyklubal víkend na sněhu. V pátek jsme sbalili kocoura, lyžařský věci, Bob k tomu i snowboard, nasáčkovali jsme se Plagátovi do auta a vyrazili na naší chaloupku.....zkrátit si ranní cestu na hory, vysadit kočičáka a nabrat moje a Bobovi lyže. Plagáta jsem usídlila v rodičovský ložnici s úkolem pouštět v noci kočku sem a tam....ovšem netušila jsem, že má tak tvrdý spaní, že kočku pustí ven, ale už né dovnitř... A ráno kocour nikde. NO co, je to kočička, schoval se ve stodole, chrní tam na seně a je mu dobře a vyrazila jsem na průzkum do stodoly. A ejhle, nahoře, na mlatě, na seně leží mourovatá kočička. V tom šeru mi sice přišlo, že má velikou hlavu a tváří se načuřeně, ale přece jen - možná to je Luciánek. Čert mi nakukal, že milý nasraný syčící kočce mám šáhnou za krk, esli má obojek. Obojek hajzl neměl, zato měl ostrý drápy, rychlý pracky a nepříjemný zuby. Mám na ruce pět škrábanců a naražený kůstky. Když jsem pak otci do telefonu sdělovala, že jim tam teda kkočičáka nechávám a že doufám, že se najde ( už jsem ho viděla usnutýho a zmrzlýho někde na sněhu), otec mi sděloval, že tohodle zlýho kocoura musíme vypráskat..... Jestli ho teda někdo hodlá někam práskat, tak já to teda nebudu, v tomto se připojuju na stranu Lucíka a vyklízím pozice. ....jo, kde Lucián chrněl, to nikdo neví. Ví se jen, že my odjeli v osm a naši přijeli v jedenáct. Kocour je čekal na záchodovým okýnku, který jsem mu nechala pro jistotu otevřený, takže podle všeho chvíli po našem odjezdu dorazil a vlezl si dovnitř do tepla....rozhodně je celej, nezmrzlej a mluví s náma a já jsem strašpytel, co si myslí, že se kočka o sebe neumí postarat a zmrzne při mínus dvou :-DDDD