středa 31. března 2004

Matějská....blueeeeeeee

Teda žaludek to přežil, ale moje dušička málem ne. Musím líp vybírat, na co vlezu......

Ano, ano, včera se konala už třetí luštěninová Matějská.... asi se už dá říc, že tradiční. Sešlo se nás deset ( když připočítám dvě Honzovy asi dvanáctileté sousedky) a dohodli jsme se na tradičním schématu - jedna blivná atrakce pro statečné, horská dráha, autíčka a hurá do hospody!!!!!

Jediné, co nebylo tradiční, bylo počasí - poprvé bylo hezky, takže bylo docela dost lidí a nedostali jsme u horský dráhy slevu na autíčka.... asi to nepřežiju. Ale  popořadě - zavrhli jsme několik různých tomobol, kol štěstí a tak a začali vybírat tu blivnou atrakci.... bohužel,  snad odevšaď byl vidět Booster. Můj přítel zajásal, já s kamarádkou jsme řekli že jo a ostatní si zaklepali na hlavu, že jsme cvoci.

Měli pravdu. Jsme cvoci.... Ale nevyměkla jsem, ani když  jsem stála pod atrakcí a čekala, až zastaví. Jeden z důvodů byl i ten, že lístek stál 120 Kč, my měli nakoupeno a na pokladně se skvěla cedule, že koupené vstupenky nelze vrátit. Jako by něco tušili..... 

Pro neznalé - booster je takový dlouhý rameno, přichycený uprostřed a na obou koncích je sedačka pro 4 lidi.... točí se celé rameno a pak se do toho točí ten konec se sedačkama. Vlastně to není moc blivná atrakce - nejsou tam žádné hupy, takže žaludek je v pohodě. Ale na moje závratě to rozhodně nedělalo dobře. Bála jsem se. Bála jsem se děsivě a chvilí jsem přemýšlela, že za jízdy vystoupím.... Ještě, že to lítalo tak rychle, že na fotkách nejsou vidět obličeje. Musela jsem vypadat jak zelené strašidlo. V první půlce jsme lítali popředu a točili se pozadu, tak to ještě šlo - dokonce jsem zvládala krásně hulákat a vlastně se mi to líbilo. Druhá půlka byla horší, páč směry se otočily a mně zamrzl i ten jekot....

To mám z toho, že jsem škrťa a falešnej hrdina. Bylo mi líto vyhodit 120 Kč a ještě ze sebe udělat blbce. A k tomu jsem přišla o papírovou růži, protože chtít po příteli, aby po tomhle šel střílet, by byla vražda paní ze střelnice a růži bych dostala jedině, kdyby jí urazil hlavní:-)

Pak následovala horská dráha. Ta  je  příjemně neškodná. Vždycky z ní vylelzu taková krásně vysmátá a moc spokojená... Po ní jsme vyrazili na autíčka, zavrhli lochnesku, ač loni se nám moc líbila, a vrhli jsme se na další autíčka - holt na silnici si takhle moc nezabouráme ;) A hurá do hospy.

Děkuju Honzovi 1 za perníkové srdce "Mojí princezně", Hoznovi 2 za šílenou růžovou skákací žábu na klíček( přece jen neodolal kolu štěstí), mému příteli děkuju za pozvání na atrakce a toho boostra mu odpouštím ;) A taky děkuju sobě, že jsem poprvé dostala rozum a zavrhla mandle v cukru, perníkové srdce, opečenou klobásu, cukrovou vatu  a žužu ( to vše zkonzumované v rozmezí dvou hodin), takže zelená jsem byla opravdu jen z atrakcí.

1 komentář: