Mám práci!!!

Sice se trošku bojím, ale hodně se těším

Jo, a je to tady, po víc jak třech letech "flákání" nastupuju do rachoty....Nejdřív jsem byla špatná i jen z tý představy - svůj život jsem si představovala trošku jinak. Graf říkal, že má na řadu přijít druhý dítě.... Jenže vymyslet a vysnít si můžu co chci, realita je jiná. A tak došlo na to, že jsem opravdu začla hledat práci. Nejdřív jen tak lehárko, ale s vývojem situace doma nastala situace, že jsem práci začla opravdu potřebovat. A postupem času jsem se dokonce začala těšit mezi lidi a začala jsem bejt špatná z toho, že hledání trvá trošku dýl, než jsem si představovala. Ale hurá hurá, je to tady - příští úterý nastupuju. Jedna firma, co se tvářila, že o mně stojí, se neozvala a tak vyhrála firma druhá, kde nejsou takový benefity, kde bude každý ráno honička, dokud se Zuzka nedostane do školky na jiném místě, ale zase byl pan šéf výrazně sympatičtější a náplň práce zdáse splňuje mé nekonkrétní představy... Tak teď to mám. Jen musím zkusit obvolvat školky v okolí, jestil přece jen nemají místo pro dítko matky v zoufalé situaci, vymyslet nejrychlejší cestu z Kačerova do Vysočan a rozdejchat ten šok, že budu opravdu celý den bez Zuzky.