Supergaráž

aneb - no, občas stavím takhle velký rodinný domky

Už si nepamatuju, jestli jsem to tu psala, či nepsala. Ale je to jedno. Já to napsat chci, takže to napíšu, i když se možná opakuju. Otec si postavil hlavu a rozhodl se na chalupě postavit garáž. Ano, rodina se trošku šprajcovala, leč nakonec - původně chtěl za stodolou stavět další domek či penzion. Když jsme mu sdělili, že tam nikdo z nás trvale bydlet nehodlá a nehodláme ani dělat recepční, došlo na garáž. Garáž je místo stodoly, takže proč ne ;) Jenže - otec se s nikým nedomluvil, nic si nespočítal, pár věcí dohodl per huba a rozjel to..... od začátku to nabíralo zpoždění a bylo to dražší, než si představoval. Taky složitější a potřeboval od Boba a mého bratra pomoc - a to i na věci, který se daly udělat jednodušeji a jen o trošku dráž ( místo míchání betonu si klidně mohl nechat přivézt hotový mix a tak) Další dělníky dolouvá postupně na doporučení známého zedníka, známý zedník má mraky dalších kšeftů. Známý zedník se synem taky původně tvrdili, že tohle objednaj, tohle zajistěj, tohle koupěj - nekoupili, nezajisitli, neobjedanli.... Výsledek - od začátku skluz na skluz, nic nebylo včas, všechno se táhlo, včetně toho betonování. Teď na chalupě stojí hrubá stavba se sropama, krovama, leč bez střechy. A venku už čtrvtej den v kuse sněží. Otec nespí a když už usne, tak v duchu zachraňuje hurdisky, ometá sníh a hraje si na pokrejvače..... A přemlouvá počasí, aby nepřituhlo A když nespí a potká rodinu, tak se rozčiluje, že je to proto, že jsme mu nepomohli. A mně je to líto, páč jsme se mu pomáhat snažili, a to i přes to, že jsme s danou činností nesouhlasili.... Takže držte palce, ať pokrejvač dorazí co nejdřív, a ať ona úžasná stavba stihne trošku vyschnout, než dorazej opravdu ukrutný mrazy.