Poprvé u doktora jako marodi

"Já jsem na akustický děti zvyklá" řekla mi paní, která jako jediná si nezacpávala uši, když jsem se Zuzkou vylezla z ordinace zpátky do čekárny

"Jé, Zuzko, tady si čtu, co máš všechno umět a to seš teda pěkný máslíčko" zahlásila jsem v sesterně u nástěnky s rozpisem vývoje mimin.... "Ale huš, to mám tak ráda, tyhle maminky....." zahlásila sestřička. Tak jsem jí jen sdělila, že se nenervuju, že tohle znám i z netu a že mě to nechává v klidu. A taky, že jsem ve spojení se spoustou mamin se stejně starejma dětma a že každý si jde jinudy a že aspoň vidím, že mám klid, páč nemusím Zuzku zachraňovat před pádama.... Následovala prohlídka u paní doktorky a návrat do sesterny, kde proběhl píchanech do ruky a následné zjištění, že Zuzka nemá žádný zánět, tudíž ATB se nekonají a můžeme domů vesele srážet teplotu sirupama a zábalama. Nádavkem k tomu byl přibalen Zuzčin už dlouho nepoužitý řev z kategorie " netrhej mi tu nožičku" vylepšený o zoufalý podtón a absolutně nehodlající skončit. Okna skoro praskala, zdi se chvěly a lidi v čekárně si asi mysleli, že Herodes se vrátil. "Tak maminám na diskusi vyřiďte, že Zuzka je tam rozhodně nejlepší v řevu" sdělila mi sestřička na rozloučenou. A jinak? Jinak měla Zuzka večer horečku, dostala panadol, před půlnocí bylo ještě dobře, ale v jednu bylo ouvej. Já volala na pohotovost a máčela naše nebohý řvoucí dítě do vlažný vany, Bob startoval auto mých rodičů (neb jeho služebák kdesi drandil jinde a moje Ferruška je výměnou za rodičovský auto u bráchy) a sháněl po Praze nonstop lékárnu. Bulovka fachá jen do půlnoci :( Šest hodin od první várky dostala Zuzka další panadol, čtyři hodiny na to ten vyježděný ibalgin sirup a ráno bylo o poznání líp...ale 37,5 po ránu nevěstí nic dobrýho.... Teď prdelka, zmožená z výletu k doktorce, chrní. Pak dostane mrkev a bude zase chrnět.....ách jo, sice se mi plní sen a mám tu klid, leč radši bych tady měla veselýho loupežníka za zády, než v postýlce tenhle zničenej uzlíček.