Už nikdy nebudu chválit

den před večeří, nebo aspoň před obědem

Já nevím, jak to ten náš knedlík pozná, ale kdykoli říkám, že něco umí či neumí, předvede pravej opak... Takže já dneska musím dementovat včerejší povídání o tom, jak nám to jídlo půjde ;) Ještě musím zhodnotit, jestli boj nastal proto, že jsem Zuzku vzala k jídlu nenaloženou, nebo proto, že to bylo málo/moc teplý, nebo jí nejede mrkev a nebo to prostě zkusila a už nehodlá jíst nic, krom mlíka ;) Rozhodně to bylo moc zajímavý, hlasitý a moje radost, že jsem do ní vpravila aspoň dvě lžičky skončila v momentě, kdy se jí z pusy začly valit podivný oranžovoslinový vlny. Definitivní prohuru jsem přiznala v momentě, kdy se mi po pětiminutovém řevu podařilo přinutit jí přísát se k prsu a odměnou mi byla obrovská oranžová slina přes celý prso. Pokus č.2 s klidnou Zuzankou po kojení byl o poznání míň hlučnej, ovšem stejně neúspěšnej. Potvůrka pochopila, že když řve, dělá přesně to, na co čekám - otvírá pusu. Takže neřvala, sveřepě svírala pusu a při každém náletu lžičky se ušklíbla pravým koutkem ;) ( to má po otci :-D) Pokus č.3 následoval v náručí, kdy se mi do ní podařilo vpravit tak jednu lžičku, ale nechtěla jsem riskovat další várku oblečení (svoji i Zuzanky). Mrkev holt neuspěla Dneska bude mrkev s bramborem :-D