jsem životu a potravinám nebezpečná....
Když jsem v pondělí s velkou slávou donesla domů plato hořeních kuřích nohou, netušila jsem, co jsem si na sebe ušila. Co na sebe, na Boba a náš nebohej byt.... Půlku dáme na paprice se smetanou, půlku upeču. S majdou to udělám hned a schovám na úterý, péc budu večer, ať je to čerstvý. Jenže..... Zuzka vyžaduje pozornost. Skoro furt opice. I když je hodně hodná a hraje si sama, jednou za pár minut musím zasáhnout a pídě přetočit zpátky na záda, případně zahodit tu ošklivou a protivnou hračku a najít jnou, která dostane vynadáno až za deset minut..... Prostě páč mám poslední dobou ty omáčky řídký, dala jsem to kuře vařit do mála vody. A vyrazila jsem se Zuzkou na poznávací výlet po bytě. Že se pálí maso jsme poznaly tak akorát včas. Připečená kůžička, spálená cibule, leč maso v požvivatelném stavu. No co, majda bude fakt jen smetanová, bez vývaru, trošku spáleniny se oloupe, zbytek se ztratí ( majda byla nakonec taková černě puntíkatá) Bob kroutil očima, snědl to a pečené kuře už upečené jsme nechali na úterý. Bob v úterý snědl svojí porci hladově s chlebem, já si nelíně oškrábala brambory....a na scénu nastupuje zase Zuzka, tentokrát s novou hračkou. Brambory byly k jídlu, ta hodně oranžová vrstva na dně hrnce naštěstí šla odmejt bez problémů a smrad byl poloviční, než u toho spálenýho masa..... Ale potřetí se mi to přece fakt stát nemůže............... jen kdyby u toho zbylýho kuřece na paprice bylo víc omáčky :-D Byt nám smrdí jak po požáru, hrnce to přežily tři všechny a já se bojím přiblížit ke sporáku
Žádné komentáře:
Okomentovat